S nastupujícím čínským novým rokem se hodí otevřít téma čínské pracovitosti, o které koluje velké množství mýtů.

S téměř každou národností se pojí nějaký (ne)pěkný přívlastek, který se předává po mnoho generací. Říká se, že je někdo lakomý jako Skot, líný jako Řek nebo pije jako Dán a mnoho dalších velmi nepřesných přirovnání. Abych nepoužívala klišé jen o cizích národech, tak v Dánsku se zase říká, krade jako Čech. Ustálí se jednou srovnání, že někdo „maká jako Číňan“? A bude to pozitivní nebo negativní vlastnost?

Číňané nás pravděpodobně jednou strčí do kapsy, protože jsou ochotní mnohem více pracovat a své místo na slunci si v zalidněné Číně musí zasloužit. Číňan většinou obětuje úspěchu hodně úsilí. Nikdy nezapomenu na pracovní morálku své spolubydlící Angie na univerzitě v Hongkongu. Pochází z rodiny, která žije tzv. čínský sen. Její rodiče na pevnině postupně vybudovali podnik na polovodiče smíšené kvality, které vyvážejí do celého třetího světa. O jejich úspěchu svědčí i skutečnost, že má Angie dalšího sourozence a rodiče jí umožnili studium na univerzitě mimo pevninskou Čínu. Tímto krokem ji ušetřili šílené bitvy, kterou podstupují všichni mladí Číňané, když se snaží dostat na státní čínskou vysokou školu.

Přestože Angie neabsolvovala klasickou dvouletou drilovací přípravku na vysokou školu, i tak po celý semestr dodržovala striktní vojenský režim. Pravidelně se učila tak do 2 až 3 hodin ráno. Potom rovnou v džínách uléhala do postele. Nevím, jestli už neměla sílu nebo se jednalo o kulturní záležitost. Mám pocit, že Číňané pyžamům příliš neholdují. Ráno před osmou vstala, omyla se ve škopíku a utíkala rovnou na přednášky nebo do studovny. Okolo poledne ji stejně jako velkou většinu ostatních studentů zmohl spánek, takže si krátce schrupla ve studovně a poté opět pokračovala ve svém tempu až do ranních hodin.

Celou dobu se snažila o co nejlepší známky, aby získala stipendium na studium v Německu. Přirovnání o pracovitých a systematických Němcích v Číně funguje, a proto se mnoho Číňanů učí německy. Angie samozřejmě uspěla a na svá vysněná studia do Německa odjela. Možná to zní trochu jako námět na klasický hollywoodský trhák, ale Angie představuje klasický prototyp čínské mentality a způsobu práce.

Číňané se soustředí na jeden cíl a k tomu se postupně přibližují. Netříští příliš pozornost na další věci, které by je mohly rušit v soustředění. Není důležité, jak dlouho jim trvá dosáhnout vytyčených plánů. Na svých záměrech dokážou pracovat mnoho let. Teď musí nutně přijít otázka, zda je opravdu nutné spát jen 5 hodin denně. Zda by se nedalo dosáhnout stejných cílů s trochou více spánku a odpočinku. Ve výsledku čínští studenti část dne promžourají, případně během hodin hlasitě přemýšlejí. Angie hned po nástupu do své první práce dostala spolu se smlouvou matraci, kterou skladuje pod svým stolem pro případ, že skončí s prací tak pozdě, že už nemá cenu jezdit domů. Někdy takto přespává v kanceláři až 14 dní v kuse. A co se stane, když se to nakonec nepovede a všechna práce přišla nazmar?

Tady právě začínají pochybnosti o tom, zda „makat jako Číňan“ představuje kladné ohodnocení. Možná se dá pracovat efektivněji a zvládnout stejný objem práce za kratší čas. Myslím, že ve výsledku je to vlastně jedno. Číňané sice pracují mnohem déle a možná i neefektivně, ale důležité je, že jsou velmi konzistentní a nakonec dojdou až k cílové pásce, i když se z našeho pohledu musí mnohem více nadřít. Cesta k úspěchu je pro ně dlouhodobý proces, v rámci kterého jdou jednou nahoru a jednou dolu. Těžko se lze připravit na skutečnost, že věčné snažení neskončí happy endem. Statistika pokusů o sebevraždu v Číně mluví sama za sebe. Na druhou stranu, velká většina Číňanů se z neúspěchů otřese a pokračuje ve stejném tempu dále.

„Makat jako Číňan“ je tedy pro mě pozitivní srovnání, i když to na první pohled znamená pracovat dlouhé hodiny bez zjevného plánu. Číňanům to nevadí, oni totiž vždycky vědí, pro co pracují.