Poslední tři dny jsem strávila ve Volze. Ne v řece, ale v knize Karla Hynie, která je podle mě jedním z nejzdařilejších českých románů posledních let. Autor v něm popisuje především osud řidiče Československé televize Standy Pekárka, jenže hlavní kouzlo spočívá v tom, jak dovedně se mu podařilo propojit život jednotlivce s událostmi celospolečenskými (děj se odehrává od začátku normalizace do počátku 21. století), aniž by to působilo křečovitě nebo naučně.
Pamatuju si dost přesně na první moment údivu, když mi jeden z hlavních autorů koncepce „nového“ historického vzdělávání amerických dětí v Montaně řekl, že Amerika nebyla objevena v roce 1492. Jasně, to je ta teorie s Vikingy o čtyři sta let dřív, nebo kdy, řekla jsem si po vteřině zaváhání. Jenže nebyla, což už mě trochu vyvedlo z konceptu. Ten člověk byl Sioux a původní obyvatelé severoamerického kontinentu prostě žádné objevení Ameriky obvyklé pro „západní“ nazírání světa neuznávají. Jejich předkové zkrátka na kontinentu byli už dávno, tak jaképak copak. Mají samozřejmě pravdu. Ale taky mají problém.