Nepatetické filmy o životě s handicapem

Jedním z témat letošního festivalu Jeden svět, který začíná 8. března, je také život s handicapem, který se ve svých filmech pokouší zejména v posledních dvaceti letech zachytit nejeden tvůrce, často ale velmi schematicky a předvídatelně. Z metaforických záběrů, melodramatické hudby, slzodojičských výpovědí (odpusťte mi to ošklivé slovo, ale nejlépe vystihuje můj pocit) a jako přes kopírák popisovaných příběhů udatných vozíčkářů vzdorujících osudu, či statečných rodičů mentálně postižených dětí je mi nevolno i smutno zároveň. A nejvíc proto, že autoři byli nepochybně vedeni dobrou vůlí pomoci, ale místo trpělivého sledování situace na ni naroubovali své vlastní představy o tom, jak asi žijí postižení lidé a jejich okolí, a co asi cítí.

Více »