Fenomenální Nizozemka Esther Vergeerová je postrachem ženského tenisu na vozíku. Až do paralympiády neprohrála 460 zápasů v řadě (od ledna 2003, nyní je jich už 470) a ani v Londýně nenechala nikoho na pochybách, kde je nejlepší z nejlepších. Bez větších potíží se propracovala až do finále, které Mezinárodní paralympijský výbor na svých stránkách označil jako jednu z pěti událostí, které by si diváci na těchto hrách neměli nechat ujít, a porazila v něm s přehledem svou krajanku Aniek Van Kootovou (v černém) 2:0 na sety. Van Kootová dokázala ve finále zvítězit teprve v jedenácté hře, ještě přidala další dvě, ale to bylo všechno.
Fotbal zrakově postižených je na paralympiádách jedním z nejoblíbenějších kolektivních sportů. Anglicky se nazývá Football 5-a-side, to proto, že na každé straně hraje 5 hráčů, 4 z nich mají zalepené oči a přes ně klapky, aby se srovnaly případné nuance ve zbytcích zraku, pátý je vidící brankář "navigátor". V míči jsou rolničky a během hry je slyšet pouze halekání obou brankářů a trenérů. Následující fotky jsou z utkání ve skupině o 5. - 8. místo v paralympijském turnaji mezi Velkou Británií a Čínou, které vyhráli právě Číňané 2:1 na penalty.
Čeští boccisté Radek Procházka a Leoš Lacina mají stříbro! Jedná se o zatím největší český úspěch v tomto sportu, který hrají nejvíc postižení, kteří často v ničem jiném soutěžit nemohou a který je podobný hře petanque. Podívejte se na fotky z finále s mistry světa Brazilci - Pintem a Dos Santosem. Češi ho prohráli 3:5, ale zejména Radek Procházka několika brilantně zahranými těžkými míči roztleskal vyprodanou halu v budově ExCeL. Atmosféru na olympijských hrách chválili všichni, byla jsem zvědavá, jaká bude ta paralympijská. A je senzační! Londýn žije paralympiádou, sportoviště jsou vyprodaná a za znalosti, které mají běžní diváci, by se u nás nemusel stydět žádný sportovní novinář. V Pekingu jsem hodně postrádala spontánnost, radost ze sportu, obeznámenost s tím, na co se vlastně člověk dívá. Londýnu v tom nelze nic vytknout.