Honza, mentálně handicapovaný strýc mého bývalého přítele, byl první postižený člověk, se kterým jsem se v necelých šestnácti viděla na bližší vzdálenost než čtyři metry na ulici, a dost živě si pamatuju, jak jsem se toho setkání bála. Vůbec jsem netušila, jak se mám chovat. Pak nadešel den D a Honza s Downovým syndromem mi úplně normálně podal ruku a usmál se. Takhle standardní průběh seznámení byl tím posledním, co jsem ve svých nevědomých obavách očekávala.

Letos je to jedenáct let, co se kamarádíme, a já jsem mu vděčná za to, že mi pomohl překročit propast, která do té doby mezi mnou a světem lidí s handicapem byla.

Dělat reportáže ze sportu postižených pro mě ze začátku znamenalo především zajímavou možnost poznat nové odvětví. A valila jsem oči. Lidi jen s pomocí rukou a trupu dokázali normálně přeplavat bazén dvakrát rychleji než já, basketbalisté na vozíku normálně ze sedu stříleli koše do výšky, kam stěží dohazuju ze stoje, a co teprve, když jsem poprvé hrála pingpong proti člověku na vozíku. Franta Glazar, čerstvý stříbrný medailista z mistrovství Evropy v Záhřebu, mi nabídl trénink. Samozřejmě došlo na zápas, před kterým mě z legrace hecoval. „Jen počkej, kamaráde, uvidíš, zkrátím ti to pěkně za síťku a povíme si,“ plánovala jsem si v duchu a poťouchle jsem se usmívala při představě natahujícího se vozíčkáře, který se mi posmíval.

Zkrátila jsem, ale v tu ránu byl míček zpátky na mojí půlce. Franta tam prostě dosáhl. Nebudu to protahovat, normálně mě zmasakroval, od druhého setu ve mně definitivně padly poslední mentální zábrany a v duchu jsem mu nadávala jako každému jinému soupeři, který mě drtí.

Ani mě v tu chvíli nenapadlo, že by to mohlo být nenormální. Normálnost je totiž hodně relativní pojem. Opravdu intenzivně jsem si to uvědomila po letních paralympijských hrách v Aténách v roce 2004, kde jsem byla jako tisková zpravodajka českého týmu a bydlela v paralympijské vesnici. Když jsem se po třech týdnech vrátila domů, byla jsem v pražských ulicích taková nesvá. Něco nebylo normální. Pořád jsem přemýšlela, čím to je, až mi to došlo. Všichni kolem byli nehandicapovaní!