V ideologické atmosféře 20. století rozdělovaly svět konfliktní politické modely – socialismus, fašismus, kapitalismus. Dnešní svět je definován emocemi, které v tom či onom národě převažují, ovládají jeho psychologii a vnímání druhých a diktují mu jednání. Podle emoce, která nás ovládá, můžeme předpovídat své budoucí jednání a vývoj.
Konečně jsem na to přišel. Je to proto, že poslanci bez rozdílu politické příslušnosti po dvaceti letech kapitalismu a čtyřech letech mojí Pravicové kuchařky v týdeníku Euro jedí pořád levicově. V parlamentních stravovnách je česká politická elita bezohledně týrána tak poutavými cenami, že je k nim kulinárně připoutaná. V které pražské restauraci dostanete polévku za 8 korun, salát za 7, smaženou rybu za 59, kuřecí prsa za 64?
Nedávné švýcarské referendum žádající zastavení stavby minaretů konečně možná otevře dlouho potlačovanou debatu o stavu náboženské tolerance, lidských práv, soužití kultur a ideologií. Většina oficiálních reakcí dělá ze Švýcarů bezmála prašivé psy a z protizákonného porušování lidských práv se je snaží obvinit OSN. Za „vážnou ránu principu svobody vyznání“ výsledek referenda označil i Vatikán.
Sotva uschl poslední podpis ratifikace Lisabonské smlouvy, už nám Evropská unie začala předvádět, jak se demokracie dělá nově, lépe a radostněji. Prezidenta (pokud možno neznámého) správně demokraticky volí jen sedmadvacet voličů bez protikandidáta. Ten ihned navrhuje zvýšení rozpočtu EU, které po „smířlivém“ jednání Evropská rada a Evropský parlament schvalují na pouhé 123 miliardy eur v hotovosti a 141,5 miliardy ve formě platebních závazků.
„Ve všem nezbytném bychom měli dávat přednost lokálnímu před globálním a ve všem nadbytečném bychom měli dovolit globálnímu, aby si užívalo svého prázdného triumfu. Neboť jak globalizace luxusních věcí podráží jejich hodnotu, tak lokalizace jídla a pití podráží všechno ostatní.“