Čechy pří výuce národního sebevědomí čeká velký mindrák, až zjistí, že téměř všichni jejich giganti jsou Moraváci. Komenský, Palacký, Mendel, Masaryk, Baťa, Freud, Zátopek, Trumpová. A to je jen vršek ledovce. Ksakru, vždyť i ten největší český komunista byl z Vyškova. Pořád vám ti Moraváci vládnou (Topolánek, Langer, Nečas – a konce nedohlédnout). Skoro zázrak, že ještě někdo nevystopoval nějaké moravské spiknutí. Jakému českému sebevědomí vás asi může učit ministr školství, který je z Boskovic? On totiž jako ryzí Moravák musí chápat, jak celé to české sebevědomí upadá úměrně s úpadkem moravštiny. Bez jejího oživení jsou Češi odsouzeni k zániku a rozpuštění v eurounijním moři.
Od bankovní krize způsobené nezodpovědným půjčováním a vytvářením bublin neexistujících peněz se objevují hlasy žádající vytvoření nějakého zákonného systému, v němž by banky směly hazardovat jen se svými penězi, ale ne s penězi klientů. Něco podobného by mělo platit pro politiky. Ti hazardují s penězi vybranými od svých občanů. Největšími hazardéry jsou politici EU, kteří se nemusí nikomu zpovídat a mohou si hazardovat téměř neomezenými částkami.
Chybologie (anglicky „wrongology“) se zdá být nové psychologické odvětví, které vymýšlí mladá americká novinářka Kathryn Schulz ve své první a okamžitě bestsellerové knize „Being Wrong“ - kterou si přeložme jako „Chvála omylu“. Omyl z ní totiž vychází jako hrdina tvořivosti, vynalézavosti, svobody, dobrodružství a evoluce, podobně jako bláznovství bylo hrdinou renesančního bestselleru Erasma Rotterdamského, na nějž se autorka občas odvolává. Ten, jak historie ví, byl jedním ze stěžejních filozofických mezníků, který pomohl osvobodit mysl severních Evropanů od dogmatické „seriózní pravdy“ a otevřel ji beztrestnosti „bludů“, z níž vytrysklo protestantství, vědecká revoluce, tvořivý kapitalismus, osvícenství a svoboda vyznání a bádání. Jejich hnací silou bylo právo se mýlit a chybovat.
Jak se pod politicky korektní koberec dlouho zasouvaný „romský problém“ hrotí do mačet, těžkooděnců a lidových protestů, začíná se konečně probírat ze všemožných úhlů kromě pořád ještě jednoho: Společensky úspěšných Romů, kteří by vymýšleli praktické návrhy, jak svůj lid vytáhnout z bryndy. V Anglii to potřebovalo hromadné rabovačky povětšinou černošských gangů, než se začali ozývat úspěšní a vzdělaní černoši s konkrétními projekty. Jejich klíčovým heslem je vzdělání a výuka řemesel.
Jedním ze základních prvků lidské psychiky je přirozená preference vlastních a nedůvěra až nevraživost vůči cizím. Tento prvek se z psychiky nedá vymýtit, pouze dočasně potlačit. Proto multietnické společnosti dosahují sociální harmonie tíže než společnosti monoetnické. K přijetí za své je u těch cizích zapotřebí velké přizpůsobivosti, vůle k sebetransformaci a důkazů loajality. Tímto principem se (často bezděky a s naprostou samozřejmostí) řídily v západním světě všechny dřívější imigrace, jejichž potomci se dokonale integrovali do hostitelské společnosti, s uchováním určitých kulturních nebo náboženských odlišností, které s domácí kulturou a právním řádem nebyly v konfliktu. Politika masové imigrace v západních zemích, kterou provádějí svým národům odcizené elity proti vůli a obavám svých občanů bez ohledu na tento psychologický prvek, se dá udržet v provozu jen utužovaným totalitním útlakem, který podkopává samotné základy západní společnosti.
Václav Klaus se rozhodně nemýlí, když vyslovuje „největší obavy o vývoj v Egyptě“. Mýlí se však, když tam nevidí svou „triádu předpokladů transformačního úspěchu“, jíž jsou: Vědět, kam chceme jít. Vědět, jak se tam dostat. A umět vytvořit v zemi takové předpoklady, aby obojí přijali obyvatelé země za své. Český prezident se mýlí málokdy, ale když už se mu to podaří, stojí to za to. Dá se to samozřejmě pokaždé svést na Hájka a jeho svérázné vidění světa, v němž, jak praví novinářský bonmot, „fakta nesmějí překážet dobré story“.