Stále se vám občas nějaký ten euronadšenec snaží tvrdit, že EU má menší byrokracii než průměrné evropské hlavní město? Na mě to ještě o minulých vánocích zkoušel jeden německý známý, který jako synek euroúředníka vystudoval privilegované eurogymnásium vyhrazené pro děti euroúředníků. To bylo před nějakými pětadvaceti lety. On tomuto klišé opravdu dodnes věří a vůbec se mě nesnažil obelhat. Ono se na těch eurogymnáziích za jeho studií vyučovalo. Musí to tedy být pravdivé. Jako Pythagorova věta. Snad se tam i s ní vyučuje dodnes.
Internet se stal znamenitou náhražkou amatérského „narcistického vydavatelství“, jak by se asi dalo nejlíp přeložit „vanity publishing“ čili amatérské vydávání knih na vlastní náklad a s vlastní distribucí, nebo psaní zdarma do novin a časopisů, jen abyste svoje jméno viděli vytištěné a mohli si říkat spisovatelé. Problém s tím je ten, že spisovatelství je řemeslo (nebo tomu raději chcete říkat noblesněji profese?) a spisovatelem se oficiálně (i podle spisovatelských cechů a odborů) stáváte teprve tehdy, když jste něco vydali „profesionálně“, čili vám za to někdo zaplatil. Na internetu si narcistické vydávání svých textů provozujete sami a stáváte se „blogerem“, který se světem sdílí svoje zážitky, úvahy a názory“. Nikomu za vytištění neplatíte, ale nikdo taky neplatí vám. Občas vám na váš blog někdo odpoví, takže víte, že vás někdo čte. Máte-li co sdělit a dobře to umíte, můžete se i proslavit. Proslavíte-li se hodně, bude na vašem blogu někdo chtít i inzerovat a třeba tím i jednoho dne zbohatnete. Můžete na něm vydávat zadarmo i jiné blogery, kteří se tak u vás mohou proslavit víc než sami o sobě.
Řekl by asi Galileo veškeré té oteplovatelské inkvizici, od Nobelova laureáta Al Gora (“nevíra v oteplování se rovná rasismu”) po profesora Jima Hansena z Nasa institutu (“klimatická změna je morální problém na úrovni otroctví”). Ten ještě 10. dubna při přijímání prestižní ceny za vědu vyzýval k okamžitému celosvětovému zavedení “uhlíkové daně”.