Buďme fair. Postavme v Česku tolik mešit, kolik husitských kostelů postaví Saúdská Arábie, Irán a Afghánistán. Navrhněme OSN, aby to přikázala mezinárodním zákonem o toleranci všech náboženství ve všech členských zemích bez výjimky a zavažme se, že to budeme dodržovat. Kostel za mešitu, křesťan za muslima.
Připomeňme OSN, že nejvíce perzekvovanou komunitou na světě je dnes dvě stě milionů křesťanů v islámských zemích nebo v zemích islámem dobývaných. Vraždy, šikany a pálení kostelů jsou tam na denním pořádku, od Indonézie po Sudán a Nigérii. Včetně demokratického a evropského Turecka, které už třicet let ilegálně okupuje území Evropské unie na severu Kypru, odkud vyhnalo 200 tisíc křesťanů a zničilo křesťanské památky. Jehož demokratický prezident ujišťuje, že neexistuje žádný umírněný islám a vyzývá muslimy v Evropě, aby se společensky neintegrovali, protože demokracie je jen vlak, z něhož seskočí, jakmile Evropu obrátí na islám. A poetizuje, (doslovný citát), že „minarety jsou naše rakety, mešity jsou naše kasárny a naši věřící jsou naše armády“.
Jihoafrická republika je opět rasistická. Jenomže dnes je tomu naopak: černoši persekvují, ekonomicky znevýhodňují a zabíjejí bělochy. Rozplývá se sen o demokratickém „duhovém národě“, na který si v roce 1992 po skončení apartheidu potřásli rukou Nelson Mandela s Frederikem de Klerkem. Rok na to za to dostali společně Nobelovu cenu míru a několik dalších let společně vládli v koalici Mandelova Afrického národního kongresu a de Klerkovy Národní strany. Když Mandela v roce 1999 odcházel do důchodu, svět se těšil, že svým následníkům předává stát spolehlivě demokratický a etnicky smířený.