Jeho knihy vynikají nesmírnou precizností a mohly by být učebnicí toho, jak má publicista pracovat s informacemi. A právě tomuto tématu jsem se s Benjaminem Kurasem věnovala a vyptala se ho na zákulisí takové práce. Jeho nová kniha Poslední naděje civilizace je třetí částí trilogie na téma evropského, ale i světového a lidského vývoje, a tak mne často napadala otázka, jestli vůbec v době, kdy psal první díl tušil, že z toho všeho bude trilogie.
Tohle sice patří do rajonu nějakého pravicového think-tanku jako Institut Václava Klause, který ví nejlíp, kdo tu pravicovou politiku zbabral a mohl by tudíž lépe odhadovat, jak ji zase odbabrat. Ale když se k tomu nemají myslitelé profesionální, možná by nám amatérům stálo za to už teď trochu začít mudrovat, jak by mohla politická pravice vypadat v příštích parlamentních volbách, kdyby se vycházelo z výsledků obecních a senátních. Ty se sice za mizerné voličské účasti nedají brát vážně jako volby, ale třeba bychom z nich mohli vyčíst, kdo je co a jakou má šanci.
(Předneseno na semináři „Bezpečnostní aspekty migrační krize“ v parlamentě 15.11. 2016)
„Sborník měl být otevřen i odpůrcům islámu, ale ti podle editorů nabízenou spolupráci odmítli. Tím jen dokázali, že jejich názory v kritické diskusi nemohou obstát. A také že nestojí o dialog, ale jen o propagaci svého vlastního vidění světa.“ Píše se v LN 5.11. v noticce, která je spíš propagačním letáčkem než recenzí sborníku Orientálního ústavu Akademie věd nazvaného Stíny minaretů – Islám a muslimové jako předmět českých veřejných polemik.