Tu a tam se objeví nějaká kniha, která má účinek terapeutického šoku. V dnešním zmateném světě přeplněném stále se hromadícími informacemi, pseudoinformacemi a dezinformacemi je potřebujeme jako sůl. Takovou terapií je letos Sword and Scimitar (meč a šavle) od Raymonda Ibrahima, zatím česky nevydaná.
V žebříčku nebezpečnosti útoků na základy a struktury západní civilizace by toto téma bylo někde na desátém místě. Teda je-li vůbec tématem civilizaci nějak ohrožujícím a hodným seriózní debaty. Jeho význam se přeceňuje na obou stranách. Týká se totiž nepatrné menšiny, která se sice v některých, hlavně amerických, propagačních materiálech ráda nafukuje až na 10% (podle San Franciska a New Yorku, ale ne už Apalačských hor), ale čítá podle vědeckých statistik 1,5 až 2 procenta. Ale dobře, přiznejme jí třeba ta 4 procenta, která se usadila ve veřejném povědomí. (Mluvíme samozřejmě jen o západní civilizaci, jinde jsou to promile). Navíc, z této menšiny je ještě jen menšina aktivně angažovaná ve vymáhání práv a výsad. Takže vlastně nevíme, kolika lidí se týká. Možná by stálo za to si to alespoň přibližně zjistit, než jí dáme většinovou podporu, o jakou usilují i liberální progresivističtí aktivisté heterosexuální sympatizující s čímkoli, co by mohlo přispět k rozleptání západní civilizace.
Teorie a praxe inteligence