Multikulturalismus není problém. Islám je. Upřesnil Thilo Sarrazin minulé pondělí v Londýně v debatě, kterou uspořádali němečtí studenti londýnské vysoké školy ekonomické LSE na téma „Integrace – Budoucnost Evropy – Pád Západu?“

Debatu, jejímiž panelisty byli také známí němečtí novináři Hellmuth Karasek a Henryk Broder a předseda německé islámské rady Ali Kizlikaya, málem znemožnila LSE Free Speech Society, která proti ní u vchodu do školy demonstrovala za podpory Antify a bizarně pojmenovaného spolku „The Jewish Anti-Zionist Network“. Účastníci a akreditované publikum (asi tři stovky německých studentů a hrstka novinářů) museli být po malých skupinkách nenápadně odváděni do náhradní budovy pečlivě střežené tuctem bodyguardů.

Závěrečným výsledkem překvapivě klidné, civilizované a místy i humorné debaty byl většinový souhlas, že existuje něco takového jako německá národní, občanská a právní identita, jíž se musí imigranti přizpůsobit. Že v dnešním Německu žádné etnikum perzekvované není a muslimové si to dramatizují žádáním privilegií, jaká jiné etnické skupiny nemají. Ze šestnácti milionů občanů imigrantského původu, připoměl Sarrazin, je jedenáct milionů bezpečně integrováno a jediným problémem je pět milionů neintegrovaných muslimů. Upřesnil, že integrací nemíní asimilaci, čili naprosté vymazání etnických a kulturních charakteristik, nýbrž jejich přizpůsobení domácí kultuře a většinové národní identitě, která se v Německu následkem nepřizpůsobovosti islámské imigrace hroutí.

Sarrazin, připomeňme si, byl za podobný výrok před půl rokem vyloučen z představenstva spolkové banky a stal se pro oficiální německou politiku prašivým psem. Svoje poznatky Německa ztrácejícího následkem imigrace vlastní identitu sepsal do knihy, která se stala okamžitým bestsellerem s půldruhým milionem prodaných výtisků. Jedním z jeho nejvíc napadaných výroků byl tento: „Turci dobývají Německo tak, jako Kosované dobývali Srbsko: vysokou porodností a odmítnutím integrace.“

Sarrazinova náhlá popularita u Němců celého politického spektra (on sám je sociální demokrat) a u evropské „nové pravice“, jejíž vznik loni inspiroval Geert Wilders, do několika měsíců vylekala kancléřku Merkelovou k slavnému objevu, že multikulturalismus v Německu selhal. Po ní s tímtéž přišli Cameron a Sarkozy.

Jenže jejich výroky pořád nic praktického neznamenají a žádná řešení nenabízejí. Merkelová z toho vyvodila závěr, že Německo se stává islámskou zemí a Němci si na to budou muset zvykat. Sarkozi už předtím doporučil rasové promíchání jako možné řešení etnických problémů (jako by šlo o konflikt ras a ne ideologií). Cameron alespoň navrhl zastavit státní subvencování (vágně definovaných) extrémistických organizací, jejichž program ohrožuje demokracii. Až si je některé lépe definuje, někdo ho bude muset obvinit z islamofobie. Ony totiž vesměs nemají s multikulturalismem nic společného. Naopak - jejich trvalým programem je likvidace všech kultur kromě té jediné správné, Bohem dané a neměnné.

Multikulturalismus neselhal. Selhala jen schopnost islámu se multikulturalismu přizpůsobit. Nesvádějme to na všechny ostatní.

Vyšlo v MFDnes