Svět (přesněji řečeno lidské přetváření světa) se neustále zlepšuje, i přes občasné zaškytnutí, během něhož se na čas zhorší, jen aby se opět začal zlepšovat na vyšší úroveň, než na jaké byl před zhoršením. Tvrdí anglický vědecký publicista Matt Ridley ve své nejnovější knížce „The Rational Optimist“. Je původním vzděláním biolog a velká část jeho psaní se soustředí na popularizaci vědy. V předchozích pěti knihách (a častých sloupcích v různých časopisech) se věnoval stejně zábavně genetice a evoluci, na něž se i zde často odvolává. Tentokrát je to „evoluce prosperity“, jak sděluje podtitulek. Zlepšování světa se děje díky „sexuálnímu styku idejí“: jejich střetáním, prolínáním a vzájemným doplňováním, experimentováním, opravováním a napravováním.

Při popisu Ridleyho představ skvělé, geniální, pestré a bohaté budoucnosti se místy neubráníme otázce, zda zde sledujeme racionální optimismus nebo naivní idealismus, nebo zda si z nás autor dělá legraci. Jeho fantazie geniálních vynálezů budoucnosti, vycházející z na tehdejší dobu stejně geniálních vynálezů minulosti, je však tak bujná a napínavě psaná, že mu odpustíme i ten ústřel do utopie. Víru v lepší budoucnost, či přinejmenším zvědavost, nám udržuje touto otázkou: Podíváme-li se na pokrok, kterým lidstvo prošlo a stále prochází, jak nás může vůbec napadnout, že by se měl kdy zastavit nebo zvrátit? Přidává nám k tomu graf zobrazující třítisícinásobný růst celosvětového HDP propočítaný na hlavu za uplynulé tisíciletí, z něho více než devadesát procent se událo jen v posledním století.

Všem romantikům snícím o jakési dřívější pohodě starých dobrých časů Ridley připomíná, že sice chodili na Shakespeara, poslouchali Monteverdiho a koukali na Tiziana, ale umírali ve čtyřiceti na kurděje, zápaly plic, tuberkulózu a mor, ve třiceti jim vypadávaly zuby, v ulicích měst se brodili koňským trusem a kalužemi močůvky, psali při svíčkách, topili rašelinou a myli se jednou za týden až za měsíc. Vážně byste chtěli takhle žít? Ptá se jich.

Celou dobu od člověka jeskynního až po dnešní krkolomnou technologii všech oborů nás k zlepšování světa pohání „touha po společenském statusu a sexuálním ocenění“, které jsou po celé dějiny stále stejné. Žádný materialismus, nýbrž „pseudo-duchovno hledající lásku, hrdinství a obdiv“. Touha po statusu nás povzbuzuje k „vymýšlení receptů na přearanžování atomů, elektronů nebo fotonů světa do kombinací užitečných jiným lidem.“ Ambice se přetváří v příležitost. Evoluce je „metastáze výměn, specializací a invencí“. Prosperita vzniká vzájemnou výměnou různých specializací a je „spíš množením práce než její dělbou“. Touha po vzájemné výměně věcí a činností (čili ocenění naší existence někým druhým) je to, čím se člověk odlišil od ostatních tvorů a co ho odpálilo k evoluci. Tak se z homo sapiens stal „homo dynamicus“. Člověk v pohybu, posedlý změnami, zvídavý, učenlivý, toužící po zdokonalování, vnímající kvalitu a hodnotu.

Prosperita – nadbytek produkce směnitelné za jinou – vznikla přechodem ze soběstačnosti (vlastní výroby všeho pro sebe potřebného) na specializaci (nadvýroby jednoho produktu či služby směnitelné za něčí jinou nadvýrobu něčeho jiného). Specializací se zlepšila kvalita všech produktů a služeb a k jejich dalšímu zlepšování vznikaly další nové specializace a vznikají pořád, do nekonečna. V každé specializaci vyrostli mistři, od nichž se mohou učit další a svůj obor nekonečně zdokonalovat.

Prvotní specializací, někdy před 200.000 lety, byla dělba na muže lovce a ženy sběrače. Díky ní homo sapiens převládl nad sousedem neandrtálcem, který dělbu neměl, a proto v konkurenci zanikl. Nebo ho možná homo sapiens vyjedl (tedy do posledního sežral), vtipkuje Ridley nad faktem, že pro neandrtálcův zánik dosud nikdo nenašel jednoznačné vědecké vysvětlení).

Obchodování výměnou předmětů je odedávna součástí každé lidské společnosti, i těch nejprimitivnějších, dokazuje Ridley na historických příkladech cestovatelů přijíždějících do neznámých krajin, kde nabídka výměny něčeho za něco všude následovala krátce po seznámení. Na historických příkladech Ridley dramaticky a místy i komediálně promítá dějiny vývoje dělby práce a výměny jejich výsledků, vzniku nových specializací a nových materiálů a nástrojů, barterového obchodu, rozvoje tržních měst a vzniku peněz a finančních instrumentů, které obchod urychlují. Cituje řadu historických ekonomů, jako Davida Ricarda, který v roce 1817 propočítal, proč by se Anglie neměla obtěžovat s pěstováním vína, když je může levněji a lepší kupovat z Portugalska výměnou za textil, který zase umí vyrobit levněji a lépe než Portugalci. Nebo Adama Smithe s jeho klasickým principem obchodování, jímž je „přeměňování sebezájmu druhých ve svůj prospěch“, čili „spojení altruismu se sobectvím“. Volný trh je pak „přeměna sobectví v ctnost“.

Předpokladem rozvoje obchodu a tím prosperity je vytváření důvěry, které je v moderním obchodování posíleno například spolehlivostí obchodních značek. Základem vytváření prosperity je princip „zero sum“ čili nulového zbytku, znamenající, že úspěšná transakce prospívá oběma stranám a jedna druhé nic nedluží. Jestliže jedné prospívá a druhé škodí, není to obchod nýbrž kořistění, které prosperitu nevytváří. Princip nulového zbytku je základem svobody a donucovací obchod je projevem tyranie. Svoboda, sociální cítění, vzdělanost a tvořivost kráčejí ruku v ruce s prosperitou a obchodem. Evoluce prosperity se vyvíjí souběžným zdokonalováním výrobních nástrojů a pravidel obchodování postavených na fair play.

Na těchto principech lidstvo dospělo do dnešního stádia, kdy každou vteřinu někdo někde vytváří něco nového. Díky tvořivosti svobodných lidí a jejich vynálezům přežilo všechny předpovídané katastrofy – od Malthusova přelidňování po ekologické katastrofy. Zatím, bylo by možná opatrné dodat - což však Ridley nedělá a řítí se do budoucna plnou parou fantazie racionálního optimisty:

Svět je celý propojený a ideje spolu šukají s větší promiskuitou, tempo inovací se zdvojnásobuje a ekonomická revoluce vynese prosperitu lidstva do výšin dosud nepředstavitelných. Vše se bude vymykat propočtům ekonomickým a bude odpovídat propočtům „katalaktickým“. Čili von Misesově a von Hayekově teorii „katalaxie“ – neustále expandujícího spontánního řádu tvořeného výměnou a specializací a vzájemným přizpůsobováním jednotlivých ekonomik na trhu. Na svobodném trhu se vše se vším vyrovnává na takové úrovni a takovém stupni, který vyrovnává nabídku a poptávku a prospívá všem jeho účastníkům.

Energetické krize se vyřeší vynálezem technologií nepotřebujících standardní energetické zdroje. Ekologickým krizím zabráníme vynálezem technologií neohrožujících prostředí. Kapitálové krize se vyřeší oživením „mrtvého kapitálu“ zamčeného do nemovitostí, u nichž nejsou jasná vlastnická práva, a tudíž se nedají kapitalizovat – jak je tomu v mnoha zemích Třetího světa. Prosperita chudých zemí se zvýší, jakmile pomoc z bohatých zemí přestane procházet vládami a institucemi a půjde rovnou do rukou osvobozených podnikavých občanů. Mikročipy, nanotechnologie a neustále se vyvíjejí elektronika a informatika vytvoří stroje, které budou samy myslet, jak který úkol řešit a vykonávat, což dá lidem víc času na větší vymýšlení a tvoření.

Tak bude neustálá globální výměna a zdokonalování idejí a vynálezů spontánně nacházet řešení všech problémů, krizí a rizik, před nimiž dnes lidstvo stojí a které by je mohly ohrožovat v budoucnu. Možnost růstu prosperity je nekonečná, tak jako je nekonečná lidská fantazie a schopnost vymýšlet, řešit a vytvářet. „Neexistuje ani teoretická možnost, že by se vyčerpal přísun idejí, objevů a invencí. A jestliže inovace je neomezená, proč se na budoucnost všichni dívají tak pesimisticky?“
Věru povzbudivé. Nebýt toho, že – jak by řekl racionální pesimista – člověk má stejně nekonečné ideje ničivosti jako tvořivosti. Ale to už zas patří do nějaké té pesimistické knížky, kterých dnes na tom volném trhu máme několikanásobně víc.

Psáno pro www.ceskapozice.cz