Z norského masakru se nová evropská pravice (zkratkovitě označovaná jako „kontradžihád“) hned tak nevzpamatuje. Chtěl-li ji někdo zlikvidovat, těžko si k tomu mohl vybrat vhodnější zbraň než samozvaně pravicového psychopata masakrujícího evropské teenagery. Nic naplat, že Evropská pravicová blogosféra spěchala s distancujícími se vysvětleními nešťastníků, jejichž jmen zneužil k citacím ve svém spisu, dnes Nory přezdívaném „Sein Kampf“. Spoluúčastníkem jeho „křížové výpravy“ a spolupachatelem masakru se stává bezmála každý, kdo kdy někde upozornil na probíhající islamizaci Evropy a katastrofální výsledky multikulturalismu.

Česká křesťanská blogosféra se zoufale chytá psychopatova zednářství s jeho „satanskými rituály“ a „antikřesťanským spiknutím“ ve snaze uchlácholit sebe i jiné, že masakr neměl s křesťanstvím nic společného. No, s křesťanstvím jako etickou naukou jistě ne, ale historický křesťanský precedent k tomu má. Symbolika, kterou si psychopat ke svému tažení vymyslel, asi nebyla náhodná. Templářští rytíři, k jejichž vzkříšené organizaci (tříčlenné, osmičlenné, dvanáctičlenné?) se hlásí, bývali železným předvojem křižáckých válek. Po dvě staletí, než je církev spolu s francouzským králem zlikvidovala, protože jí svou podnikavostí a organizovaností přerůstali přes hlavu. Jejich poslední zbytky se rozptýlily ukryly ve Skotsku, kam církev nedosáhla a kde se z nich později vyvinulo zednářství. Alespoň tak praví jeho legendy.

Podobnost norského masakru s křižáctvím nalezneme v historické skutečnosti, že než se křížové výpravy stačily přiblížit území, která chtěly osvobodit od islámské okupace, přifařili se k nim různí psychopati masakrující po cestě tu Židy, tu kacíře a plundrující Byzanc tak důkladně, že ji připravili islámu vykuchanou a podanou na stříbrném tácu. Na trvalé osvobození jakéhokoli území od islámu jim už nezbyla energie.

Vraždění vlastních z nenávisti k cizím. Říkejme tomu třebas „křižácký syndrom“. A na ten hrozí, že padne celá Evropa jako tehdy Byzanc. Po pětašedesáti letech nebývalého až rajského míru, prosperity, svobody a tolerance se Západní Evropa začíná zmítat v bratrovraždění urychlujícím její sebevraždu.

Její paralýzy briskně využívají džihádisté k upevňování islámské okupace vyhlašováním „pásem šarijá“. V Británii vylepují plakáty a letáčky oznamující „Jste v pásmu šarijá. Islámská pravidla nastolena. Žádný alkohol, žádná prostituce, žádné porno, žádný hazard, žádné drogy, žádná hudba a koncerty. Šarijá – lepší společnost“. Organizátoři akce plánují plakáty „zaplavit specifické muslimské i nemuslimské komunity po celém Spojeném království a zapustit semena islámského emirátu“. Natiskli jich prý padesát tisíc a mají tisíce dobrovolníků, kteří je vylepují v pětadvaceti britských městech.

Východní Evropa má pštrosí hlavu v písku a tváří se, že se jí to netýká. Burka je pro ni nejspíš nějaká libanonská lahůdka.

Křižácký syndrom je pro dnešní Evropany stejně ochromující jako pro Čechy syndrom bělohorský. Nevyléčí se z něho tím, že si jej budou zapírat a vinit někoho jiného. Laskavým křesťanům prospěje jej historicky vzít na vědomí a studovat jeho psychopatické symptomy i dnes. Tak jako laskavým Židům prospívá brát na vědomí, že z jejich středu se vylíhl psychopat Trocký. Laskavým Afričanům Idi Amin Dada. Laskavým Čechům Gottwald. Laskavým Norům Breivik. Žádná víra, žádná ideologie, žádná rasa není proti psychopatům imunní. Každou z nich někdy některý psychopat zneužil k masakrování nevinných a bezmocných. Včetně vlastních.

Po třech tisíciletích masakrů jménem té či oné víry dnes však Evropa znamená toto:

Víru ať si má každý jakou chce. Vraždit, utlačovat a umlčovat nesmí jménem žádné. To je ta hranice, kterou si musíme ubránit. Před všemi, kteří ji chtějí zlikvidovat. Jak, nad tím ať mudrují politici, ekonomové, právníci, policisté, vojáci. Nám pisálkům přísluší jen zjišťovat proč.

A je to proto, že neubráníme-li ji zde, nezbude pro ni místo nikde na světě. Zanikne svoboda, laskavost, ohleduplnost, tvořivost, bádání, objevování, radost, smích. Všechny ty drobnosti, bez nichž nestojí za to žít.

Psáno pro www.ceskapozice.cz