Představme si politickou stranu s programem bezplatného bydlení, jídla, šat, botů a třeba ještě nábytku. Představme si, že taková strana voličům dokonale vysvětlí, že na tyto bezplatné věci a služby mají morální právo, protože na nich někdo nepřiměřeně a nemravně vydělává. Že ona je ta jediná, která zaručí ty správné lidské a občanské svobody a zatočí s korupcí a státním mrháním. Získá si takovou popularitu, že vyhraje volby, sestaví vládu a dá se do zavádění svého programu. Výsledkem bude krach všech zbezplatněných oborů, protože se jimi nikdo neuživí. Tvůrčí, pracovití a podnikaví lidé z nicht odejdou a ony zaniknou.

Fantasmagorie? V těchto oborech pravděpodobně neproveditelná, ale raději na to nesázejme. Jenže moderní ekonomiku udržují naživu i obory jiné, stojící na čemsi, čemu se říká intelektuální vlastnictví. Autorská práva, patenty a obchodní ochranné značky. V době, kdy ze západního světa mizí jedno odvětví materiální výroby za druhým, intelektuální vlastnictví západních autorů, vynálezců a prvotních výrobců zabírá stále rostoucí procento příjmů západní ekonomiky. Bude-li současný trend globalizace pokračovat, intelektuální vlastnictví bude brzy naším jediným zdrojem příjmu. Na jeho zachování a upevňování – a tudíž stíhání a trestání jeho lupičů – ve stále rostoucí míře závisí záchrana západní civilizace.

Jaké obrovské výše dosahuje loupení autorských práv pomocí internetu, se už ekonomům daří přibližně propočítat. Jeho už měřitelný katastrofální dopad na autory, výrobce, prodejce a distributory intelektuálních produktů podléhajících autorským právům, by nám mohl naznačovat, kam spějeme a jakým tempem. Od roku 2003 krachuje jen v USA ročně průměrně 200 nezávislých řetězců hudebních prodejen. V samotné Kalifornii od té doby zavřela téměř polovina prodejen.

Hudba se přestává kupovat, protože z internetu „teče“ jako komunální služby z vodovodu či plynovodu. Na každou legálně koupenou písničku v Evropě a v Americe (jinde se to nikdo neobtěžuje sledovat) připadá 40 písniček ilegálně stažených. Dvacet miliard dolarů ročně uloupených od umělců, producentů, distributorů a prodejců. Zároveň s prodejnami krachují i nahrávací studia, producenti a bez nich nakonec i muzikanti a skladatelé. Jednoho dne se hudbou nikdo neuživí. Domyslíme-li to do konce, znamená to smrt dlouhé slavné tradice západní profesionání hudby. Literatura a tištěné informace jsou na tom ještě hůř. I tam se řítíme ke krachu pulírovaného a zodpovědně redigovaného profesionálního psaní, nahrazeného nekonečným oceánem amatérských uplkaných blogů.

Takto vypadá budoucnost západní kultury v programu Pirátských stran, které rostou ve všech západních zemích jako houby po dešti. Ta nejúspěšnější švédská už zaznamenává 9 procent hlasů a dva europoslance. Česká má zatím jen tři radní, ale průzkum u mládeže by mohl vypadat na její brzký vstup do parlamentu. Její program „svobodných informací“ vypadá lákavě. Než nám dojde, že „free information“ znamená nejen svobodné, ale hlavně bezplatné. Čili ukradené.

A tak by si možná nějaký soud měl klást otázku, zda Pirátská strana patří na volební listinu, nebo do vězení.

Vyšlo v MFDnes