Nebojme se, bruselští úředníci už nás z ní vylížou. Potřebují k tomu jen trochu víc času na “dlouhodobé přemýšlení, interní diskuse a celoživotní sebevzdělávání”. Vysvětlují to v programu organizace, kterou si založili k tomuto účelu. Pojmenovali si ji zkratkou GRASPE. A protože grasp znamená v angličtině pochopit a uchopit, můžeme jít klidně spát s vědomím, že za nás všechno moudře pochopili a statečně uchopili. Na zkratky jsou evropští úředníci mistři. A vytvořit zkratku anglickou z názvu francouzského je projevem obzvláštního génia prozrazujícího u bruselských úředníků vysokou kvalitu mnohojazyčného vzdělání.

Francouzský název zní “Groupe de Réflexion sur l´avenir du Service Public Européen” čili skupina pro přemýšlení o budoucnosti evropské veřejné správy. Ne Evropy. Ne Evropanů. Jejich úředníků. Jejím účelem, smyslem, programem a posláním je “debatovat o evropském úřednictví, jeho úloze, posláních, jeho modernizaci a klást otázky o jeho smyslu”. Díky ní se úředníci podílejí na “diskusích o reformě a evoluci profesí” (rozumějme profesí euroúřednických) a zamýšlejí nad “postavením mezinárodního odborářství v institucích a obzvlášť v Evropské komisi v procesu evropské integrace.”

Vydávají si k tomu internetový anglicko-francouzský časopis, který má dvacet redaktorů a stovku pravidelných přispěvatelů. A píší a píší. Jak s Václavem Havlem odešlo morální svědomí Evropy. Jak k evropské krizi přispělo nedostatečné vysvětlování evropských ideálů. Jakou má současná krize anatomii. Jak solidarita vychází z módy. Jakou lehkou federací by mohly být Spojené státy evropské. Jak by měl vypadat opravdický projekt odpovědi na krizi. Jak dát Evropě prostředky k naplňování cílů “Evropy sociální” a “federace národů”. Jak připravovat nové reformy k řešení krize a upevňování Evropy.

Třeba školeními metodou “brainstormingu strukturovaného do šesti skupin odpovídajících šesti tématickým dimenzím šestiúhelníku digitálních futur (politické, sociální, ekonomické, personální, environmentální a technologické)”. Ta bude “zaznamenávat existující vize a křížově hnojit (bez legrace, anglicky je to cross-fertilise) názory a inspirovat ideje pro další vize”. Nebo metodou plenárních zasedání, na nichž se “identifikované trendy” budou “chuchvalcovat (anglicky cluster) a tyto chuchvalce se rozdělí mezi jednotlivá odpojená zasedání”. Účastnící budou “revidovat trendy, možná i přidávat další”. Každý trend pak bude “bodován s ohledem na jistotu a dopad a stanoví se mu datum vyprchání”.

“Dlouhodobý horizont” umožní “normativní metody doplňované explorativními metodami” a přístup bude “konceptuálně rozdělen do tří kroků elicitace vědomostí”. Prvním krokem bude: “Rýsovat scénáře v časovém horizontu s použitím plánovacích a myslících technik”. Druhým “identifikovat možné náměty ze scénářů vyplývající, včetně rizik a příležitostí”. A třetím “postupovat zpětně na vytváření orientací politických postupů a voleb pro akci zabývající se výše uvedenými náměty”. K tomu budou identifikovat „trendy a související urychlovače a zpomalovače s dlouhodobou perspektivou“.

To už by v tom musel být sakra čert, aby to za nás nezvládli.

Vyšlo v MFDnes