Na světě je máloco inroničtějšího, než když antisemita označí antisemitu za Žida. Dokazuje si tím, že největší darebáci jsou přece Židé, hlavně ti zakuklení. Podle této šablony měl mít Hitler židovského dědečka, Eichmann židovskou babičku, Lenin židovského tatínka a zakladatel inkvizice Torquemada byl konvertovaný Žid. Většinou to taky znamená, že antisemita označující druhého antisemitu za Žida ho zatracuje přeměňuje ze spojence na nepřítele. Dělá-li to antisemita, který má určitou moc, proti antisemitovi, který má taky určitou moc, prozrazuje to, že nastal mocenský boj.


Zda Ahmadinežád skutečně židovský původ má či nemá, je méně důležité, než to, že si takové nařčení vůči němu v totalitním Iránu může někdo dovolit. Mahdi Khazali, který v Ahmadinežádovi zakukleného Žida odhalil, je syn významného ajatoláha, z čehož by se dalo usoudit, že Ahmadinežád ztrácí podporu ajatoláhů. Že Ahmadinežád dal Khazaliho zavřít, zdaleka ještě neznamená, že nad ním vítězí. Soudě podle dějinných zápletek a podle toho, že v Iránu se asi nic nesemele proti vůli ajatoláhů, není vůbec vyloučeno, že bývalý primátor Teheránu Khazali bude novým iránským vůdcem a Amadinedžád půjde na politické smetiště. Od označení za Žida v Iránu není daleko k obžalobě ze špionáže pro Izrael. Zda takováto změna bude pro svět zpráva dobrá nebo špatná, můžeme zatím jen hádat.

Pozoruhodné taky je, jak svižně na zprávu Daily Telegraphu o Ahmadinežádově židovském původu odpovídají odborníci označující Khazaliho odhalení za výmysl. Na článek Telegraphu do dvou dní reagoval londýnský Guardian blogem izraelského odborníka na Irán Meira Javedanfara, který se dušuje, že na dřívějším Ahmadinežádově příjmení Saburdžian není nic obzvlášť židovského (jak tvrdil Khazali), že jméno vyjadřuje zaměstnání tkalce koberců, které nikdy nebylo typickým zaměstnáním perských Židů a že Ahmadinežádova rodina naopak byla vždy šíítská. Podpořilo jej i několik dalších izraelských odborníků na Irán. Profesor David Jerušalmi z iránského institutu tel-avivské univerzity potvrdil, že takovéto příjmení mají i iránští muslimové. Totéž vyslovil i šéfredaktor perského vysílání izraelského rozhlasu Menashe Amir, podle něhož navíc neexistuje žádný iránský vládní seznam židovských příjmení, na němž podle Khazaliho mělo Ahmadinežádovo původní příjmení být uvedeno. A že iránští Židé byli vždy komunita městská a nikdy nežili v malých vesnicích, odkud Ahmadinežádova rodina pocházela. Izraelská agentura Israel National News taky ocitovala iránského exilového demokratického aktivistu Amila Imaniho, podle něhož „Ahmadinežád nemá kapku židovské krve v těle, ale zato má krev Iránců na rukách“. A je to prý „další propaganda na oklamání světa“.

V polovici 80. let v Izraeli kolovala zpráva přistěhovalců z Lybie, že Kadáfího matka byla Židovka, kterou jako mladé děvče unesl Kadáfího otec, znásilnil ji a udělal z ní svou třetí či čtvrtou ženu. Izraelci to vesměs pokládali za dobrou komedii, zvlášť když jeden ortodoxní rabín prohlásil „tak tady vidíte, kam vedou smíšená manželství.“ A těšili se, jak jednoho dne, až jeho režim padne, Kadáfí se „vrátí domů“ a stane se uctívaným izraelským občanem.

S Ahmadinežádem, ať už Židem či Nežidem, si ani oni ani svět asi tolik srandy neužijí.

(Vyšlo v MfD)