Z Masarykových publikací a projevů
Na jedné straně hlasatelé dobra a pravdy, na druhé straně jejich popírači.
Za sto let možná děti našich dětí
svým dětem budou teskně vyprávěti
o šedém ránu
čtrnáctého září,
navěky označeném v kalendáři.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Až ze všech nás budou jenom stíny
či prach, jejž čas bude klást na hodiny
života příštích, v ranním šeru
chvíle se ozve bez úderu.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Tu chvíli před půl čtvrtou ranní,
ten okamžik a konec umírání,
když smrt se dotkla vrásek čela
a ranní mlhou odcházela.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Evropo, Evropo, až zvony rozhoupají,
měla bys první být mezi těmi, kdož lkají,
Evropo hrozná nad meči a děly,
ve světle svící, jež se rozhořely.
To kalné ráno, to si pamatuj,
mé dítě.
Jaroslav Seifert (1937)
Milován a ctěn víc než kterýkoli autokrat, nechtěl být nikdy víc než první občan mezi rovnými. Jeho autorita ve vlastním národě byla nesmírná, ale nevyplývala ani z jeho všemohoucnosti, které by se zmocnil, ani ze strachu, který by naháněl; jejím zdrojem byla vděčnost, důvěra a láska. Proto se všichni demokraté celého světa obdivovali jeho dílu, ctili jeho jméno a posilovali se jeho příkladem.
Léon Blum
Sešli se tam moudří muži Pavel Rychetský, Michal Horáček a David Klimeš; nelze k nim ovšem počítat donedávna prozemanovského Michala Stehlíka (viz jeho nejčtenější blog zde na Aktuálně), který si neodpustil pro něj příznačný výrok „probůh, přestaňme zaprvé hledat Masaryka!“.
Naše současná vláda, zatím nejlepší pravicová jakou jsme po Listopadu měli, to opravdu nemá lehké. Kromě jiného musí řešit řadu protichůdných vlivů, zejména však rozpor mezi programem, který vyhlásila v předvolební kampani a tím, co by měla dělat nyní, kdy se situace zásadně změnila: rozpor mezi zvyšováním státního dluhu a nezvyšováním daní, ke kterému se zavázala.