Když jsem před dvanácti lety dokončoval práci na knize Zapomenutý prorok Tomáš G. Masaryk, váhal jsem mezi „zapomenutý“ a „nepochopený“; obojí totiž platí, a platí to bohužel dodnes. Je to dáno jednak Masarykovým polyhistorickým přístupem k filosofii, politologii a ostatním humanitním oborům, který jeho pokračovatelé nebyli schopni srozumitelně a jako celek postihnout, jednak tím, že jeho přímí i nepřímí pomlouvači dodnes zdaleka nevymizeli.
Na počátku prázdnin zveřejnil Seznam.cz glosu filosofa a politologa Daniela Kroupy s názvem Darebáčtí politici vytvořili v Česku falešný obraz EU. Je to bohužel pravda, k níž lze jen dodat, že začali ihned po Listopadu a že se to netýkalo pouze EU. Politici v čele s Václavem Klausem, držící se zásady „vládneme, nerušit“ potírali vše a všechny, kdo se jim stavěli nebo mohli stavět do cesty. Nejusilovněji potírali Václava Havla a Zelené, šli však i do minulosti a kromě jiného znevažovali Masaryka a 1. republiku.
Jak se mohlo stát, že z chlapce pocházejícího z prostého venkovského prostředí vyrostl nejvýraznější myslitel své doby a politik, kterého britský premiér David Lloyd Geroge označil za největšího státníka 1. světové války a filosof Karl R. Popper spolu s Winstonem Churchillem za největšího politika 20. století?
Přiznávám, že od doby, kdy o něm vím, mi pije krev. Je to podle mne škůdce naší politické a společenské kultury a informovanosti. Je to velmi obratný a inteligentní, avšak pomatený a zlý člověk, a ti škodí nejvíc, obzvlášť v dnešní době, kdy jsme vystaveni enormnímu společnému tlaku ruských a tuzemských desinformátorů, usilujících o rozložení naší, evropské a celosvětové demokracie.
O demokacii (z Čapkových Hovorů)