Bohuslav Sobotka

27. 08.

Topolánkova hubená výplata

Bohuslav Sobotka Přečteno 15904 krát

Reálný růst mezd byl ve druhém čtvrtletí letošního roku meziročně nejnižší za posledních 10 let. Naposledy rostla reálná mzda takto pomalu v roce 1998, ještě před nástupem vlády Miloše Zemana. Průměrná reálná mzda se tak ve srovnání s polovinou loňského roku zvýšila jen o 1,1 %. Jen s tichou závistí ovšem tento vývoj mohou pozorovat zaměstnanci našeho veřejného sektoru (učitelé, hasiči, policisté, zdravotní personál, daňoví úředníci apod.), kterým meziročně průměrná mzda dokonce reálně poklesla o 3,6 procenta! To tu také deset let nebylo.

Je zřejmé, že pokles tempa růstu reálných mezd v podnikatelské sféře a nebývalý pokles reálných mezd ve veřejném sektoru jsou důsledkem chybné vládní reformy, která ve svém důsledku vede ke zpomalení celé ekonomiky. Pokles reálných příjmů logicky snižuje motivaci spotřebitelů utrácet.

Stačí připomenout, že bez daňové reformy, která snížila daně lidem s nejvyššími příjmy, by letošní průměrná míra inflace nebyla očekávaných 6,5 %, ale zřejmě jen 4% ( tak jako se očekává v okolních zemích) , což by nemělo na růst reálných mezd tak negativní dopady. Bohužel, Topolánkova vláda realizovala svůj daňový experiment bez ohledu na hospodářské důsledky. A tak je tu máme. Ve vší parádě.

26. 08.

Gruzie do NATO? Ano!

Bohuslav Sobotka Přečteno 10805 krát

Neomluvitelným a hazardním vojenským útokem na separatistickou Jižní Osetii gruzínský prezident Saakašvili udělal to nejhorší, co pro členství své země v NATO udělat mohl. Přesto jsem přesvědčen, že by Gruzie, po splnění všech podmínek, měla mít i nadále šanci do NATO v relativně krátké době vstoupit. A to i navzdory případnému diplomatickému odporu Ruska. A s podporou České republiky. A českých politiků. Koneckonců, Česká republika byla pro vstup Gruzie už na letošním jarním bukurešťském summitu.

Saakašviliho za prohranou válku a zbytečné mrtvé na obou stranách dříve nebo později potrestají gruzínští voliči. Gruzii samu není za co trestat. Bylo to Rusko, jehož jednotky v rámci odvety překročily „hranice“ Jižní Osetie a vstoupily na území nezávislého a suverénního státu. To se myslím naposledy stalo ještě v éře SSSR v Afgánistánu. A předtím v Československu a v Maďarsku. Takový postup je ze strany Ruska zcela nepřijatelný. Navzdory tomu, že iniciátorem ozbrojené fáze celého konfliktu byla Saakašviliho vláda.

Marně přemýšlím, kde jinde, než v zemích, které se na vlastní kůži setkali s agresí imperiálního předchůdce dnešního Ruska, by nezávislé zahraničně politické směřování Gruzie mělo najít větší podporu. Ano, dnešní Rusko není SSSR. Ale je zřejmé ( i po nevybíravé intervenci v Gruzii), že současné ruské vedení usiluje nejen o obnovení ekonomické síly, ale také globálního politického vlivu, který tato země ztratila v devadesátých letech. A je v tomto směru, zdá se, připraveno pod vedením Medveděva a Putina udělat ledacos. To nepochybně vyžaduje velkou míru kritické pozornosti jak ze strany EU, tak i NATO.

Mrzí mne, pokud dnes někdo v České republice vážně hovoří o sféře vlivu Ruska, která je prý nespravedlivě a agresivně narušována snahou Gruzie ( a Ukrajiny) vstoupit do NATO. Není to zase tak dávno (18 let) kdy naše země také do podobné sféry fakticky i formálně patřila. Naštěstí už je to minulost. Gruzínci, ačkoli geograficky přímo sousedí s Ruskem, mají stejné právo na skutečnou nezávislost, jakou máme my a jakou získaly například i bývalé sovětské pobaltské republiky. Měli by dostat šanci se svobodně rozhodnout bez nátlaku, hrozeb a vojenské přítomnosti Moskvy.

Je bohužel zřejmé, že se na současné gruzínské krizi budou v Evropě i USA politicky ještě dlouho přiživovat stoupenci „nové“ studené války, kteří si z konfrontace se sílícím Ruskem chladnokrevně a bezohledně udělali politický program. Tomu se dá čelit jen důsledným a trpělivým důrazem na pokračování dialogu a komunikace mezi NATO a Ruskem. Mezi Evropskou unií a Ruskem. V tom může hrát Česká republika důležitou roli. Růst napětí a konfrontace neprospěje nikomu. Není žádný důvod, aby Rusko vnímalo NATO jako ohrožení pro svou bezpečnost.

Jak gruzínská krize, tak sporný případ Kosova ukazují, že pro civilizované státy je čím dál obtížnější vynucovat si násilím zachování své legitimní územní integrity tváří v tvář skutečně silným a odhodlaným separatistickým hnutím. Saakašviliho prohraná válka možná jednou vstoupí do dějin i jako tečka za dobou, kdy se separatismu ještě čelilo represemi a vojenskou konfrontací. Při vzpomínce na Čečensko si myslím, že to bude spíše dobře.

Archiv článků: srpen 2008

Topolánkova hubená výplata

Gruzie do NATO? Ano!

Blogeři abecedně