Poslanci ODS, TOP 09 a Věcí veřejných zamítli návrh ČSSD na zřízení vyšetřovací komise k podivným zakázkám na ministerstvu obrany. Zamítli dokonce i návrh, aby k tomu na půdě Poslanecké sněmovny proběhla byť jen obecná debata. Ani premiér, ani ministr obrany se při té příležitosti nevyjádřili k tomu, jak budou situaci na zcela evidentně prohnilém úřadě řešit.
Premiér začíná podléhat pokušení válcovat společnost většinou 118 hlasů v Poslanecké sněmovně. Nejprve začal s opozicí a nyní pokračuje válcováním odborů. Vrací se tak do starých kolejí Topolánkova a Julínkova autistického stylu vládnutí. Provokuje k silnějšímu odporu, rozděluje společnost.
Miroslav Kalousek je nepochybně schopný manipulátor veřejného mínění. Když zjistil, že mu při přípravě státního rozpočtu na rok 2011 zoufale chybí na příjmové straně 4 miliardy korun, neváhal využít cizího neštěstí a přišel s myšlenkou tzv. povodňové daně. Prý to budou peníze, účelově určené na odstraňování povodňových škod.
Vláda zachází se zaměstnanci veřejného sektoru ponižujícím způsobem. S hasiči, zdravotními sestrami, lékaři, policisty, lidmi pracujícími v sociálních službách, ve školství, v justici, na finančních úřadech, veřejných knihovnách, ve státní i veřejné správě.
Je zřejmé, že vládní strany se velmi obávají možnosti, že by se parlamentní vyšetřovací komise mohla začít zabývat způsobem, jakým v oblasti veřejných zakázek hospodařilo ministerstvo obrany v minulých letech. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že řada v současnosti aktivních koaličních politiků byla v minulých letech s činností ministerstva obrany přímo spojena a je tedy vysoká pravděpodobnost, že o možných korupčních procesech buď věděli, tolerovali je, či se na nich dokonce nějakým způsobem podíleli. Informace, které o hospodaření ministerstva obrany přináší média, jsou přitom alarmující, na řadu těchto kauz už také ČSSD dříve poukazovala. Nyní je máme možnost vidět v širších souvislostech.
Před volbami do Poslanecké sněmovny jsem na mítinku v Brně-Starém Lískovci zažil poučný rozhovor. Jeden z přítomných mužů mi popsal příběh o tom, jak se na několik měsíců stal brněnským bezdomovcem. Šlo to podle něj až neuvěřitelně rychle. Přišel o práci, onemocněl, přišel o bydlení. Skončil na ulici. Ten příběh měl dobrý konec. V době, když jsme spolu mluvili, měl znovu zaměstnání i střechu nad hlavou. Přišel za mnou na předvolební setkání ČSSD proto, aby mne upozornil, že ne všechny podobné osudy končí právě takhle. Ne všichni vydrží a nevzdají to. Ne všem se naskytne šance vrátit se ze samého okraje společnosti. Přitom je tématika bezdomovectví mimo rozlišovací schopnost politických stran.