Před volbami do Poslanecké sněmovny jsem na mítinku v Brně-Starém Lískovci zažil poučný rozhovor. Jeden z přítomných mužů mi popsal příběh o tom, jak se na několik měsíců stal brněnským bezdomovcem. Šlo to podle něj až neuvěřitelně rychle. Přišel o práci, onemocněl, přišel o bydlení. Skončil na ulici. Ten příběh měl dobrý konec. V době, když jsme spolu mluvili, měl znovu zaměstnání i střechu nad hlavou. Přišel za mnou na předvolební setkání ČSSD proto, aby mne upozornil, že ne všechny podobné osudy končí právě takhle. Ne všichni vydrží a nevzdají to. Ne všem se naskytne šance vrátit se ze samého okraje společnosti. Přitom je tématika bezdomovectví mimo rozlišovací schopnost politických stran.


Kombinace deregulace nájemného, neexistence politiky sociálního bydlení, hospodářského útlumu, snižování pracovně právní ochrany i ochrany nájemníků a osekávání sociální sítě zvyšuje pravděpodobnost toho, že na samé dno propadnou i lidé, kteří si to nikdy nedokázali představit. Bohužel program současné Nečasovy vlády tyto nebezpečné trendy ještě zrychluje a prohlubuje.

Bezdomovectví, jako druh sociálního vyloučení, je složitý společenský problém, který nelze zploštit do jednoduchého předvolebního sloganu. Má své kořeny i oběti a také doprovodné projevy, které jsou většinové společnosti přirozeně nepříjemné. Bezdomovci nechodí k volbám, média o nich s výjimkou období předvánoční charity informují spíše negativně, často v souvislosti s kriminalitou. České vlády mu ve svých programech nevěnují pozornost, má se za to, že řešení je v kompetenci samospráv.

Chápu, že kolegové z ČSSD na Praze 5 hledali před komunálními volbami témata, která by zaujala. Rozumím tomu, že sociální demokracie je v Praze dlouhodobě a objektivně ve složité pozici a volby nevyhrává. Ale heslo „Pryč s narkomany, bezdomovci a hernami“ nemá nic společného se sociálně demokratickou politikou. Je jen prvoplánově populistické, míchá dohromady problémy, z nichž každý zvlášť vyžaduje samostatné a odlišné recepty. Navozuje pocit rychlého a konečného řešení, které ale poctivě řečeno žádný z komunálních politiků na Praze 5 nemůže reálně nabídnout. Vyznívá agresivně ve prospěch represe, přitom je zřejmé, že zvládnutí problému bezdomovectví musí začít preventivními programy.

Jsem rád, že sociální demokraté na Praze 5 kampaň v tomto stylu na základě žádosti vedení ČSSD rychle ukončili. Možná tím vznikne prostor pro skutečnou politickou debatu o negativních sociálních jevech ve velkých městech, jako je Praha. Bez nálepkování a zavádějících marketingových zkratek. Věřím, že si tuto veřejnou debatu pražští kandidáti sociální demokracie nenechají ujít.