V jednom z dílů slavného britského seriálu „Jistě, pane ministře!“ stálý tajemník ministerstva Humphrey Appleby prozradí jedno z pravidel britské politiky: čím méně chceš, aby se nějaký problém řešil, tím hlasitěji a častěji o potřebě ho řešit mluv. Skoro dva měsíce po volbách je zřejmé, že vedle marketingových pravidel si představitelé strany Věcí veřejných osvojili i toto. Věci veřejné jsou podle vývoje posledních událostí „veřejné“ jen podle názvu. Fakticky se jedná spíše o Věci soukromé. Vlastně velmi podnikatelsky soukromé.

Volební sliby bez záruky
Ačkoliv se Věci veřejné před volbami například snažily budit dojem, že jsou středovou stranou se sociálním akcentem, program rodící se vlády je výrazně pravicový. Náklady reformy veřejných financí ponesou výhradně nízko a středně příjmové skupiny obyvatel, neboť TOP09 spolu s ODS za tichého souhlasu VV prosadila zachování daňové degrese ve prospěch lidí s vysokými příjmy, stejně tak se nebudou zvyšovat daně firmám a příjmová stránka rozpočtu tak bude řešena zvýšením DPH. VV také mlčí k návrhům na snížení podpory stavebního spoření a zrušení daňového zvýhodnění hypoték. Pokud pravicová trojkoaliční vláda prosadí ještě ohlášené snížení porodného a mateřské, jeví se návrhy na „náborový příplatek“ pro začínající učitele jako klasický příklad pokrytectví, neboť co začínajícím učitelům chtějí VV přidat, o to je záhy připraví na zdražení stavebních prací, zvýšené splátce hypotéky či výdajích spojených se založením rodiny.

Prorůstání soukromých zájmů do veřejné sféry
Může mi být líto, že ačkoliv jsme již před čtyřmi lety zažili klasický podvod na voličích v podobě tzv. Smlouvy ODS s voliči, která se posléze ukázala jako pouhý předvolební marketingový tah, uspěla v letošních volbách podobná taktika pod praporem ZMĚNY znovu. Co je však podstatnější, a pro demokracii mnohem nebezpečnější, je míra propojení soukromé bezpečnostní firmy či jiných ministrům blízkých podnikatelských projektů s veřejnou sférou. V minulém volebním období jsme zde měli ministra dopravy Aleše Řebíčka s opravdu velkým konfliktem zájmů. Dnes se ani neodvažuji spočítat, kolik podobných „Řebíčků“ již kontroluje důležité pozice na jednotlivých ministerstvech. Už s ohledem na programové veletoče VV nemohu věřit veřejným závazkům a příslibům představitelů této strany, že nebude docházet k participaci mateřské firmy strany ABL na veřejných zakázkách (navíc byl slib omezen pouze na úřady přímo řízené zástupci VV). Masivní příliv bývalých zaměstnanců bezpečnostní agentury ABL do státní správy je varující a hrozí střetem zájmů. Fakt, že na legitimní a zcela věcnou opoziční kritiku ČSSD v této věci reaguje právě firma ABL, a to tím, že hrozí žalobou, dává tušit, že obavy ČSSD jsou oprávněné. Cílem aktuální hrozby komerční firmy je umlčet opozici ve vládním zájmu. Skutečně zajímavý povolební vývoj naší politické scény. Podle názoru ČSSD nedemokratický a tedy nepřípustný. Proč v této věci razantně a jednoznačně premiér Petr Nečas nezasáhne? Z jakého důvodu tato rizika případné korupce neřeší? Místo toho se bohužel premiér a předseda ODS Nečas – ačkoliv veřejně obavy ČSSD sdílí – omezuje na pouhé konstatování, že personální politika je věcí ministrů. Ani od TOP09, přestože se snaží tato strana budit dojem morálního hegemona české politiky, neslyšíme razantní ohrazení se vůči takové praxi.

Další volba je na každém z nás
Letošní volby byly mj. i o strachu z tzv. řecké cesty. Tak dlouho jsme se strašili Řeckem, až jsme krok od poměrů, které jsou vlastní spíše některým africkým státům. Právě tam veřejný sektor a stát často nahradily bezpečnostní a jiné soukromé agentury. Nyní jsou před námi další volby. Rozhodovat se v nich bude mimo jiné také o tom, zda s takovou politickou praxí souhlasíme, zda nám vadí porušování předvolebních slibů či zda mají náklady reforem nést pouze některé skupiny obyvatel. Rozhodnutí mají v rukou všichni demokraticky orientovaní občané. Ponechání současného stavu nás může uvést do situace, kdy budeme svědky bezprecedentní a ve vyspělé Evropě nepoznané privatizace veřejné sféry.

Článek byl otisknut v Lidových novinách 23. 7. 2010