Současný rozpočtový deficit České republiky pohybující se mezi 160-200 miliardami korun je ovlivněn výrazným výpadkem příjmů státu. Tento výpadek příjmů je z jedné poloviny způsoben hospodářským poklesem domácí ekonomiky v roce 2009 (cyklická složka výpadku příjmů), z poloviny druhé politicky motivovanými daňovými škrty Topolánkovy vlády z let 2008-2009. Kalouskovy daňové experimenty připravily stát ročně o 89 miliard korun pravidelných příjmů. Pokud bychom si odmysleli výsledky činnosti Topolánkovy vlády při snižování příjmů, byl by schodek státního rozpočtu v roce 2011 poloviční a Česká republika by tak již v roce 2012 snížila svůj deficit veřejných rozpočtů pod 3% HDP bez toho, aby plošnými škrty podlomila fungování veřejného sektoru a zhoršila kvalitu veřejných služeb.

Jak k tomuto dramatickému snížení pravidelných příjmů našeho státu došlo?

Topolánkova vláda (v níž koneckonců byli Nečas, Kalousek, Vondra i další) snížila daň z příjmů právnických osob z 24% (2007) až na 19% (2009). ČSSD proti tomu protestovala, výše zdanění právnických osob byla v roce 2007 na mezinárodně (i regionálně) konkurenceschopné úrovni a další prudké snižování nebylo vůbec potřeba. Efektivní sazba této daně (po započtení výjimek a úlev) činila v roce 2007 v České republice pouhých 18%. Snížení nominální sazby této daně z 24% na 19% připravuje stát ročně o 15 miliard korun a vedlo ke snížení efektivní sazby DPPO na 13%.

O 47 miliard korun ročně přišel stát díly snížení sociálního pojištění hrazeného zaměstnavatelem o 1,9% a u pojištění placeného zaměstnancem o 1,5%. Toto snížení prosadil současný předseda vlády Nečas ve funkci ministra práce a sociálních věcí.

Zavedení tzv. rovné daně ze superhrubé mzdy, platné od roku 2008, připravuje stát ročně minimálně o 5 miliard korun. Česká „rovná daň“ působí dokonce degresivně, což nás řadí mezi světové daňové ráje pro ty příjmově nejbohatší.

Prosazení stropů na sociální a zdravotní pojištění a s tím související ztráta na dani z příjmů fyzických osob připraví stát ročně o 19 miliard korun.
Konečně, Miroslav Kalousek prosadil jako ministr financí plošné vracení DPH u všech typů osobních vozů, včetně těch luxusních. Toto rozšíření daňové úlevy vede k ročnímu výpadku příjmů ve výši 3 miliard korun.

Zatímco průměrná složená daňová kvóta v EU jako celku se dlouhodobě pohybuje na 39%, v České republice činila v roce 2009 32-33%. Nelze se divit tomu, že Český stát není schopen za takových podmínek pravidelnými příjmy financovat základní služby a činnosti.

Miroslav Kalousek dnes řeší vážný rozpočtový problém, který sám do značné míry způsobil. Nelze se vyvarovat podezření, že takto prováděná daňová politika byla ve skutečnosti plánovaná a záměrná. Rozkolísání příjmové strany veřejných rozpočtů totiž logicky prohloubilo schodek hospodaření státu a poskytlo silný argument pro škrty, jež trvale omezí veřejný sektor a sociální stát. Hospodářská krize jen celý proces urychlila a poskytla v podobě kauzy Řecko působivé mediální krytí.

Dalším krokem v plánované režii současné pravicové vlády bude privatizace veřejných služeb v oblasti školství, zdravotnictví a sociální péče, neboť oslabený stát bude nucen tyto tradiční oblasti svého zájmu z rozpočtových důvodů opouštět. Naplní se tak cíl, se kterým neoliberálové z TOP 09 a ODS vytvářeli tuto vládu, zmenšit a oslabit stát veřejných služeb (sociální stát) pokud možno nevratným způsobem, tak aby se co nejvíce ztížila možnost ČSSD tuto chybnou a škodlivou politiku změnit po příštích volbách do Poslanecké sněmovny.