Pět hlavních důvodů pro hlasování o nedůvěře vládě Petra Nečase
Sociální demokracie proto dnes předložila předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavy Němcové návrh o hlasování o nedůvěře vládě Petra Nečase. Vede ji k tomu těchto pět důvodů:
Za prvé: Předseda vlády Petr Nečas o problémech, korupčních a klientelistických podezřeních na ministerstvu životního prostředí podle zpráv z médií věděl minimálně od poloviny měsíce října. Bývalý ředitel SFŽP Michálek o těchto problémech prokazatelně dvakrát informoval premiérem pověřené zaměstnance Úřadu vlády. Předseda vlády Petr Nečas nijak nezasáhl, neučinil žádné personální ani jiné opatření, aby situaci kolem SFŽP změnil, nekontaktoval zřejmě ani policii či státní zastupitelství. Je zde tedy vážná otázka, zda ministr Drobil a jeho nejbližší spolupracovníci nejednali ve skutečnosti s tichým souhlasem předsedy vlády. Postup premiéra byl závažnou chybou v boji proti korupci, kterou nemůže napravit pouze odchod ministra životního prostředí Drobila, ale jen odchod premiéra a tím pád vlády jako celku. Vláda, která se sama označuje za „vládu boje s korupcí“ nemůže mít v čele předsedu vlády, který proti korupci několik měsíců nezasahuje a jen pasivně vyčkává.
Za druhé: Aféra ve vší nahotě ukázala, že vláda Petra Nečase nemá žádné fungující protikorupční mechanismy, ČSSD jako opoziční strana a především veřejnost proto nemá žádnou záruku, že podobná situace jako na MŽP nepanuje i v jiných ministerských resortech. Premiér řeší kauzu nepřesvědčivě, Pavel Drobil zůstává ve funkci místopředsedy ODS i poslance, předseda vlády dokonce nevylučuje jeho návrat do vlády. Je nepředstavitelné, že jak premiér Nečas, tak ministr Pavel Drobil svalují veškerou vinu jen na již bývalého ředitele SFŽP Michálka, který byl přitom jediný, kdo korupční podezření oznámil, včetně podání informace na Úřad vlády.
Za třetí: Za vlády Petra Nečase došlo k devastaci personální struktury většiny ministerstev a centrálních úřadů. Kvalifikované úředníky zpravidla nahrazují ve funkcích podnikatelé, spojení přátelskými či obchodními vazbami s jednotlivými ministry. Tito lidé často pokládají svěřené úřady za jakousi osobní či stranickou kořist a jejich hlavní starostí je, jak vytvořit kanály ke korupčnímu odsávání veřejných prostředků. Skandál na ministerstvu životního prostředí je tak jen sondou do katastrofálního stavu státní správy, ohrožené klientelismem a střetem zájmů.
Za čtvrté: V boji proti korupci selhal premiér Nečas během pěti měsíců už podruhé. Odmítl personálně zasáhnout a toleruje fakt, že lidé spojení s netransparentními veřejnými zakázkami na ministerstvu obrany dál působí ve vysokých pozicích na ministerstvech, například bývalý ministr obrany za ODS Barták jako náměstek ministra financí. Nečas také odmítl snahu ČSSD ustavit vyšetřovací komisi k velkým armádním zakázkám, která by prověřila postupy ministerstva obrany v letech 1993-2010.
Za páté: Celý skandál na ministerstvu životního prostředí vrhá podivné světlo také na financování vládní ODS. Bývalý ředitel Státního fondu životního prostředí veřejně hovoří o manipulaci výběrových řízení s cílem vytvořit zdroje pro financování struktur v rámci ODS, hovoří o roli bývalého místopředsedy ODS Langera v jakémsi mimorozpočtovém financování ODS. Tato závažná obvinění premiér a předseda vlády Petr Nečas nechává bez povšimnutí, přitom by je měl jasně a kategoricky vyvrátit.
Takováto pochybení a závažná podezření nemůže ČSSD jako hlavní opoziční strana ponechat bez odpovídající reakce. Hlasování o nedůvěře vládě je hlavní demokratický sankční mechanismus, který máme jako parlamentní opozice k dispozici. Jsem přesvědčen, že k jeho prvnímu použití přišel v tomto volebním období nejvyšší čas.