Ačkoliv se zdálo, že fraška okolo výběru policejního prezidenta v režii ministra vnitra Radka Johna došla ve středu verdiktem „transparentní“ výběrové komise do svého finále, zřejmě tomu tak není. V klasicistním pojetí dramatu – tragédii – je poslední dějství hry zváno katastrofou.

A k tomu nakonec i spor mezi ministrem vnitra a premiérem Nečasem spěje. Konflikt ve výběru policejního prezidenta je právě v tom, že jedna strana je přesvědčena o souladu se zákonem, zatímco druhá tvrdí přesný opak. Pokud by byl tento konflikt „pouze“ mezi vládní koalicí a opozicí, jakože i ten existuje, bylo by to v zásadě pochopitelné. V dané chvíli je však názorový střet přímo uvnitř vládní koalice. Tím autorita osobnosti policejního prezidenta na samém počátku svého působení ztrácí více, než by bylo přípustné.

Radek John zvolil strategii výběrové komise, o níž jen on sám zatvrzele tvrdí, že byla nezávislá. Jsem toho názoru, že pokud je taková skupina lidí přímo či nepřímo podřízena ministrovi vnitra, nemůže být z logiky věci nikdy objektivní a mám tak silné pochyby o tom, že z daných kandidátů byl vybrán ten „nejužitečnější“ pro potřeby Radka Johna, respektive Víta Bárty. Paradoxně tak dochází k tomu, že ačkoliv zde byla snaha o skutečně průhledný výběr policejního prezidenta, zdánlivě maskovaný přizváním konkrétních opozičních politiků, stává se z vybraného kandidáta hned od počátku málo důvěryhodný policejní prezident. A to i přes to, že pravděpodobně sám o sobě Petr Lessy za nic nemůže a možná přichází do úřadu vybaven i rozumnými nápady a předsevzetími.

Sám totiž bude zpochybněn jak samotnými okolnostmi svého výběru, kdy se o něj a jeho „mocenskou pozici“ veřejně a nepokrytě hádali politici vládní koalice s tím, že je „někoho“, tak i s ohledem na právní pochybnosti o způsobu výběru, které ČSSD sdílí. Policie dnes potřebuje zkušeného a nezpochybnitelného policejního prezidenta, nikoliv člověka, který má punc politického kandidáta a jehož kroky mohou být kdykoliv napadány pro neplatnost, protože se do funkce dostal v rozporu se zákonem.

Radek John, pokud chce dále trvat na důvěryhodnosti výběrové komise a jejího závěru, nám dluží několik odpovědí. V prvé řadě by nám měl sdělit, z jakého skutečného důvodu zavázal členy komise mlčenlivostí? Tento krok mne totiž zcela oprávněně nutí k přesvědčení, že i kdyby výběr transparentní nebyl, nikdo nám to nemůže sdělit. Na středeční tiskové konferenci, patrně hned poté, co asistentka ministra vnitra spravila premiéra země o výsledku jednání výběrové komise formou SMS zprávy, Radek John oznámil, že je nadšen z programových cílů Petra Lessyho, kterého hodlá jmenovat do funkce policejního prezidenta. Je naším plným právem, abychom věděli ještě před jmenováním policejního prezidenta, jaká že je tato strategie. Zároveň bych také chtěl znát „onu velkou převahu“, kterou se členové výběrové komise shodli na jméně Petra Lessyho. Zkrátka a dobře, pokud má být tato komise transparentní, tak se vším všudy. Je přeci v zájmu samotného Radka Johna, aby nevířil další možné spekulace.

Jak celá tato fraška dopadne? Petr Lessy se skutečně stane policejním prezidentem, přičemž jeho jmenování do funkce bude kontrasignovat i premiér Nečas. Za oněch sedm měsíců, kdy stojí v čele současné vlády, jsme si již zvykli na jeho silácké řeči a následné veletoče ústící v ústupky Věcem veřejným, popřípadě Miroslavu Kalouskovi. Příkladů je mnoho: Nečas odmítl protikorupční strategii Radka Johna, aby ji den na to vláda v podstatě celou jednomyslně schválila, Nečas se po vypuknutí kauzy Drobil postavil za policejního prezidenta Martinů, aby den na to zobchodoval jeho odchod na Pražském hradě výměnou za důvěru vládě, Nečas odmítal tzv. povodňovou stokorunu tak dlouho, až ji jeho koalice ve sněmovně podpořila, Nečas tolik trval na ministerstvu financí pro ODS, až se do křesla strážce státní kasy vrátil Miroslav Kalousek. Z výše uvedeného se dá docela jednoduše předvídat, jaká další změna názoru proběhne v pátek hlavou premiéra Nečase.

Pokud by se tak ale nestalo a Radek John by Petra Lessyho jmenoval policejním prezidentem navzdory Petru Nečasovi, je zřejmé, že od té doby se nikdo z vládní koalice nebude moci odvolávat na platnost jakékoliv koaliční dohody (i když ji potvrdí jako svědek třeba i prezident republiky, jak se koneckonců stalo v tomto případě). Budoucnost koalice bude spojena ještě s větším zmatkem, vzájemnou nevraživostí a nedůvěrou.