Vládou načrtnutá podoba důchodové reformy, se kterou úzce souvisí i v současnosti tolik diskutované zvyšování DPH, respektive sjednocení dvou stávajících sazeb v jednu (tu vyšší), není jen podvodem na voličích, ale především naprosto bezprecedentním útokem na veškeré prvky sociálního státu. Představitelé Nečasovy vlády si den co den berou za rukojmí obsah peněženek valné většiny obyvatel, přičemž tak činí při vlastních, uvnitř koalice doutnajících, neshodách. Navzdory vlastní síle a nejprve avizované nové podobě „slušné“ politiky jsme tak svědky naprosto absurdního divadla a prezentace arogance moci. A to nejen vůči vlastním partnerům či politické opozici, ale především vůči všem slušným občanům této země.

Nejdiskutovanější otázkou dnešních dnů je právě faktické zvýšení DPH u základních potravin, léků, dětských plen, veřejné dopravy, knih, vstupenek na kulturní akce a zkrátka všeho, co nás dnes a denně obklopuje. Co se stane? Náklady pravicové reformy důchodů padnou na bedra většiny obyvatel, tedy i důchodců či rodin s dětmi, zatímco výnosy ze zavedení druhého pilíře penzijního systému přinesou majitelům soukromých penzijních fondů v dlouhodobém hledisku pohádkové bohatství. Na této „reformě“ kromě soukromých důchodových fondů vydělají ještě firmy, kterým klesnou odvody na sociální zabezpečení.

Ve skutečnosti nejde o žádnou důchodovou reformu. To je evidentní lež. Jde jen o pokračování daňové transformace, zahájené již v roce 2008 vládou Mirka Topolánka a založené na přenesení daňového břemene z firem a nejbohatších daňových poplatníků na střední vrstvy, rodiny s dětmi a seniory. Jistě není náhodou, že k prvnímu skokovému zvýšení DPH došlo právě od 1. 1. 2008, kdy ministr financí Kalousek dosáhl zdvojnásobení snížené sazby DPH z 5 na 9%. O důchodovou reformu nejde zejména proto, že z předpokládaného ročního výnosu sjednocení DPH ve výši 58 miliard korun jde na „penze“ jen třetina, cca 20 miliard korun. Zbylých 38 miliard korun bude použito na snížení odvodů firem a různé kompenzace zdražování, které ale budoucí důchody nijak nezvýší. Tato třetina, jež bude použita na důchodovou reformu, pokryje příspěvky soukromým penzijním fondům. Spoření v těchto fondech však bude výhodné (pokud si odmyslíme rizika na finančním trhu a zatím neznáme poplatky fondům) jen pro ty, kdo dosahují vyšší než průměrné mzdy, tedy pro cca 30% ekonomicky aktivní populace. Pro 70% ostatních se tato forma spoření v porovnání se státním důchodem nevyplatí.

Jak tedy vypadá podstata celého Nečasova důchodového podvodu? Všichni spotřebitelé, bez ohledu na svůj sociální status, se složí každý rok v podobě zvýšeného DPH na 30% populace, pro kterou bude výhodné spořit si v soukromých fondech a na firmy, kterým se sníží odvod sociálního pojištění. Budoucí důchodovou situací 70% ekonomicky aktivního obyvatelstva se tato „důchodová reforma“, kromě toho že dále oslabuje zdroje průběžného systému, nijak nezabývá. S touto logikou se zkrátka jako představitel opozice a člověk, který z principu zastává zájmy vládou ohrožených skupin obyvatel, smířit nemohu.

Porušení slibů minulých i budoucích

Jako jeden ze základních argumentů, proč není možné současné vládě věřit to, co slibuje, jsou předvolební sliby tří pravicových koaličních stran, které za uplynuvších sedm měsíců dokázaly bez mrknutí oka porušit vše, co se dalo. V této věci je pak zásadní pohled na předvolební proklamace ohledně výše daní. Kromě ohlášeného zvýšení DPH již vláda zavedla také tzv. povodňovou daň, kterou opět zaplatí všichni, anebo daň ze stavebního spoření, která sice formálně na české daňové poplatníky nedopadá plošně, avšak její zpětná platnost je Ústavně i právně minimálně velmi sporná.

Připomeňme si v této souvislosti obsah předvolebních programů stran Nečasovy, Kalouskovy a Bártovy koalice. ODS ve svém předvolebním programu mimo jiné doslova psala: „Zjednodušíme daňové zákony. Zároveň udržíme daně na současné úrovni.“ Ani slovo o výši daňové kvóty, čímž se dnes ohání premiér Nečas, který se tak snaží obalamutit vlastní voliče tím, že je vlastně nepodvedl, jen to dělá jinak. TOP 09 pak svým voličům slibovala, že TOPvláda nebude chtít „daně zvyšovat, proto musí velmi rozhodně snižovat rozpočtové výdaje.“ Rozpočtové výdaje sice snižují, ale pouze tím způsobem, že se krátí přídavky na děti či podpora v nezaměstnanosti ve chvíli, kdy na trhu práce stále není dostatek pracovních míst, nezaměstnanost stále atakuje desetiprocentní hranici, státní správa bude dále zřejmě zeštíhlovat a vláda zhola nic nedělá v oblasti motivace firem, aby začaly přijímat nové zaměstnance.

Poslední strana pravicové vládní koalice Věci veřejné dokonce tvrdila, že chce „ponechat pro následující dva roky sazby 10% a 20%“. Souhlas s plánovaným sjednocením sazeb DPH ve výši 20 % již v průběhu tohoto roku je tedy naprosto zřejmým důkazem o systematickém porušování dohod a slibů. Žádná ze stran se přitom nemůže vymlouvat na ústupky silnějším koaličním partnerům, neboť v oblastech slibů na tom byly všechny stejně.

Žádná ze stran vládní koalice rozhodně před volbami nemluvila o sjednocení DPH na sazbě 20%. A jak dokládá zveřejněná analýza serveru Aktuálně.cz, zvýšení daní, předkládané Nečasovou vládou, je největším v novodobé historii ČR. Na druhém místě za ním se umístil tzv. Janotův balíček, schválený za vlády Jana Fischera.

Pokud Petr Nečas argumentuje změnami v DPH, uskutečněnými za vlády ČSSD v roce 2004, je nutno si uvědomit několik základních odlišností. V roce 2004 nedošlo ke zvýšení snížené sazby, ta zůstala po celou dobu vlády ČSSD ve výši 5%. Naopak došlo ke snížení základní sazby DPH z 22 na 19%. A za třetí, položky, které tehdy vláda přesunula ze snížené do základní sazby, se týkaly zboží a služeb, které bylo nutno přesunout v důsledku vstupu do EU (stravování, telekomunikace apod.) Sociálně demokratické vládě se ale podařilo vyjednat výjimku například na sociální bydlení tak, aby nemusely zdražit přiměřeně velké nové byty a domy.

Petr Nečas dnes obhajuje zvyšování (a zavádění zcela nových) daní tím, že je třeba k financování důchodové reformy. Je třeba však připomenout, že kdyby vláda nehodlala vyvádět peníze ze současného průběžného systému důchodů do privátních fondů, nebylo by třeba tak drastického kroku. Dle mnoha názorů i ze strany odborné veřejnost navíc tento krok není nezbytně nutný. Ostatně, o vyvádění peněz z průběžného systému měli možnost se seznámit například občané Maďarska, Polska či Slovenska, kde nyní zpětně tento krok hodnotí jako nesprávný a v řadě těchto zemí buď dojde k přereformování reformovaného systému (Polsko), anebo rovnou dochází k faktickému znárodňování (Maďarsko).

Doporučení Mezinárodního měnového fondu mimo jiné říká, že ideální cestou důchodových reforem nereformovaných systémů je stabilizace státního pilíře důchodového systému. Nečasova vláda se vydává opačnou cestou. Za deset či dvacet let tak budoucí vlády dost možná budou nuceny hasit další požár, který stávající vláda v tichosti zakládá.

Řízená privatizace státu

Jednoznačné porušení předvolebních slibů (daně), popřípadě porušení koaliční dohody (policejní prezident) nebo porušení čestného slova (Vít Bárta v kauze sledování politiků agenturou ABL) není ve vládě Petra Nečase ničím neobvyklým. Ba naopak. Právě z tohoto důvodu mám vážné obavy z toho, že i v případě slibů premiéra Nečase, že výnosy ze zvýšení DPH budou převedeny pouze a jen na speciální důchodový účet, dojde k jejich porušení. Technicky totiž nelze rozlišit korunu, kterou vláda vybere díky „starému“ DPH a korunu, vybranou už díky „novému“ zvýšenému DPH na některé položky. Vše bude jen věcí odhadu expertů na MF, výnosy „rozpočtového DPH“ a „penzijního DPH“ nebude možno věrohodně odlišit.

Důchodová reforma neboli zvýšení DPH není ničím jiným, než zásadním útokem na veškeré aspekty sociálního státu, což nakonec povede k jeho řízené privatizaci, a to snad ve všech myslitelných směrech. Na to, jak se jednotlivé vládní strany nemohou snést a jsou si vzájemnými soky, spolupracují v případě vlastních partikulárních zájmů až nebezpečně dobře. Více než kdy jindy zde platí heslo „já na bráchu, brácha na mě“. Občanští demokraté mají skrze ministerstev životního prostředí a zemědělství přístup k miliardám z Evropské unie, TOP 09 pomalu, ale jistě zprivatizuje důchodový systém a Věci veřejné poctivě pracují na privatizaci policie. Ve finále si každý z nich přijde na své a občané to opět zaplatí. Pokud jsme se nepoučili z divoké privatizace 90. let pod taktovkou Václava Klause, měli bychom být nyní o to obezřetnější.

Nechceme zadlužit vaše děti, ale ani je poslat do chudoby

Sociální demokracii je neustále předkládáno, že je to ona, kdo by zadlužoval naše děti. Není tomu tak. My přece netvrdíme, že není třeba reforem, že není třeba šetřit. Jen naprosto legitimně tvrdíme, že bychom tyto reformy dělali jinak.

Před volbami jsme na rozdíl od jiných otevřeně mluvili o zvyšování daní a mluvíme o něm i dnes. Umíme si představit dvouprocentní zvýšení daní z příjmu firem. Vzpomeňme, že ještě před necelými deseti roky byla tato sazba daně nad třiceti procenty, dnes by to bylo 22 %! Stejně tak bychom prosazovali znovuzavedení daňové progrese, tedy vyšší zdanění pro ty, kteří více vydělávají. To nelze chápat jako daň z úspěchu či daň z bohatství, jak je mnohdy mylně překládáno. Pokud zde máme hospodářskou krizi, musejí se na kompenzaci výpadků peněz podílet ti, kteří celou dobu profitovali z dlouhodobého růstu ekonomiky. Nelze se přeci vydávat cestou, že v době ekonomické konjunktury někteří vydělávají více, jiní méně, a v době hospodářského úpadku to všichni zaplatí stejnou měrou. Stejně tak mohou pomoci příjmům státu skutečná opatření proti korupci, včetně majetkových přiznání a zdanění hazardu.

Alternativní cesty zde zkrátka jsou. Koalice postavená na lži a vlastním prospěchu však pochopitelně nechce diskusi a prospěšnost pro celou společnost, ale především ekonomický zisk pro své privátní ekonomické spojence. S tím se nesmířím a hodlám proti tomu i nadále bojovat všemi svými silami. I proto jsem ochoten osobně podpořit veškeré společenské iniciativy, které budou veřejně kritizovat arogantní přístup stávající vlády k politické i občanské opozici.

A ještě důležitá poznámka ke zvýšení DPH. Naší současnou prioritou je sjednocení DPH na 20% za každou cenu zabránit. Pokud se nám to ale v Parlamentu nepovede, a ČSSD uspěje v příštích volbách do Poslanecké sněmovny, budeme podle rozpočtových možností státu usilovat o to, aby se opět postupně rozšířil seznam sociálně citlivých položek, zařazených do snížené sazby DPH. Mezi hlavními kandidáty vidím léky, potraviny a knihy. Případné snížení DPH u těchto položek ale bude nutno kompenzovat zvýšením jiného příjmu státu, například v oblasti firemních daní a odvodů.