Poprvé za deset měsíců existence stávající vlády jsem z úst premiéra Nečase konečně slyšel slova, která jsem mohl přivítat. Bylo to po pátečním jednání „koaliční devítky“, kdy Nečas oznámil, že kromě Víta Bárty bude požadovat (stejně jako to již dříve vyjádřila ČSSD) odchod i všech dalších lidí spojených s firmou ABL (tedy i náměstků) a straně VV odebere vliv nad ministerstvem vnitra. Tím Petr Nečas uznal, že naše opoziční úsilí, kdy jsme jej jako sociální demokraté dlouhodobě upozorňovali na nebezpečí prorůstání lidí z okolí Bártovy bezpečnostní agentury ABL do struktur ministerstev a státní správy, nebylo marné.

Na rizika, spojená s příchodem VV/ABL do vlády, jsem poprvé veřejně upozornil na několika tiskových konferencích ČSSD už koncem července 2010. Tehdy mé obavy premiér Nečas bagatelizoval s tím, že nic nehrozí a že má vše pod kontrolou. Má kritická vystoupení však neušla samotné ABL, v létě 2010 mi vedení této bezpečnostní agentury poslalo veřejně výhružný dopis s tím, že pokud nepřestanu (údajně lživě) poukazovat na prorůstání lidí z této firmy na ministerstva, bude mně ABL žalovat. S kritikou jsem nepřestal, ale k žalobě nedošlo. Zřejmě měli v ABL jiné starosti.

Jsem rád, že po 9 měsících dospěli premiér Nečas, ODS, TOP 09, někteří poslanci VV i novináři k témuž názoru jako ČSSD v létě loňského roku.

Zajímavé je, že premiér zapomněl ve výčtu návrhů na odvolání ministrů, které ponese v pondělí k prezidentu republiky Václavu Klausovi (tento návrh na odvolání musí prezident dle Ústavy přijmout), zmínit jméno Alexandra Vondry, který je spojen s kauzou plýtvání prostředků v době českého předsednictví v Radě EU, tzv. kauzou ProMoPro. Věřím však, že náhlé prozření a uvědomění premiéra Nečase bude pokračovat a cestou na Pražský hrad si rozvzpomene i na ministra obrany Vondru. Pokud totiž chce udělat úklid ve vlastní vládě, měl by tak učinit se vším všudy. Pokračování vlády, v jejíchž řadách by byl Vondra, by totiž bylo stejně nedůvěryhodné, jako pokračování s lidmi ze struktur VV/ABL.

Dnes už je veřejnosti myslím jasné, že strana Věci veřejné je pouhým účelovým nástrojem Víta Bárty k posílení jeho ekonomického a politického vlivu, jak ostatně sám přiznal před několika lety na uzavřeném jednání klíčových manažerů ABL, mezi nimiž tehdy seděl například i ministr školství Dobeš. V sobotním rozhovoru pro Mladou frontu Dnes popisuje bývalá členka této strany, která údajně prozřela, jak vlastně fungovalo řízení ministerstev pod vedením VV. Zde například tvrdí, že Bárta si „minulý týden dokonce klíčové lidi z vnitra pozval rovnou k sobě na ministerstvo dopravy“. A pokračuje tím, že „Bárta se mezi svými známými velmi rád chlubí, že na ministerstvo dopravy mu zbývá pouze jeden den v týdnu.“ Jakkoliv pro mě Kristýna Kočí není zcela důvěryhodnou političkou, její slova potvrzují to, o čem si všichni doposud povídali jen šeptem. John je jen loutkový předseda VV a de facto stínový ministr vnitra. A VV jsou osobním mafiánským podnikem zcela jiného muže.

Ať už si nyní Vít Bárta a jeho faktičtí podřízení v bytě na pražském Klárově vymyslí marketingově cokoliv, nemohou být nadále důvěryhodnou stranou pro žádného politického partnera. Osobně si myslím, že sám Bárta by udělal nejlépe, kdyby kromě ministerstva dopravy opustil i poslanecké lavice a veřejný život. Nejen proto, že je odpovědný za kolosální podvod na voličích, ale především proto, že pouhá jeho rezignace na ministerský post by působila jen jako další účelový krok. Neumím si představit, že by VV jako část vládní koalice, která možná bude nadále působit na půdorysu tří stran, pan Bárta řídil přímo z poslaneckých lavic (a z pozice předsedy strany, na kterého stále kandiduje).

Jakkoliv mohu doporučovat a vítat snahu důsledně oddělit chapadla „chobotnice VV/ABL“ od státní správy, považuji za nutné, aby Nečasův kabinet v krátké době požádal Poslaneckou sněmovnu o opětovné vyjádření důvěry. Pokud se totiž Nečasova vláda stane v důsledku rozkladu a skandálů strany Věci veřejné vládnou menšinovou, mělo by být zřejmé, o jaké hlasy se taková vláda vůbec hodlá a může opřít.

Možností je, že vláda bude pokračovat s plnou podporou zbytku poslaneckého klubu VV, avšak to by fakticky znamenalo velký výsměch všem občanům naší země. Není mi totiž příliš jasné, kdo ze strany „Věci placené“ by měl nově obsadit ministerské posty, když její zbývající „elitní“ politici jsou sami většinou podezřelí z roznášení či přijímání obálek s „půjčkami“. Vzpomeňme, že tato politická firma neměla před sněmovními volbami ani dostatek vlastních členů k tomu, aby obsadila regionální kandidátky, a tak si musela vypůjčit zástupce jiných politických subjektů.

Možná je pak i podpora vlády prostřednictvím několika politických přeběhlíků, čímž by Nečas s Kalouskem úspěšně navázali na „dalíkovské“ praktiky z doby Topolánkovy vlády. Z původně nejsilnější vládní většiny v novodobé historii by se stala kůlnička na dříví, reformní rétorika by ztratila na váze a důvěra veřejnosti v politickou reprezentaci by po právu klesla do ještě větší propasti.

Pokládám z programového hlediska za nemožné, aby sociální demokracie vstupovala do vlády bez posílení mandátu v nových volbách do Poslanecké sněmovny. Cílem naší politiky je mimo jiné i náprava chyb v reformách Topolánkovy a Nečasovy vlády. A k tomu nám v žádném případě nemůže stačit současných 56 mandátů v PS. Proto, aby se ČSSD mohla účinně a smysluplně podílet na příští vládní politice, musí zesílit. A to je možné jen v rámci nového hlasování občanů. Pokud Nečasova pravicová vláda ztratí většinu a následně i důvěru Poslanecké sněmovny, jsou nové volby demokratickým a racionálním řešením.