Vypadalo to jako docela vstřícný krok. Těsně před plánovanou dopravní stávkou svolal premiér Nečas jednání vlády a pozval na něj zástupce odborů. I ona většina národa, která současnou vládu již delší dobu upřímně nenávidí, si musela říci: to je rozumný krok, jednat a hledat kompromis je nutno do poslední chvíle.

Posléze se ukázal pravý důvod jednání vlády. Zastrašování a vyhrožování. Nečasovi nešlo o to, alespoň částečně upravit reformy a umožnit odborům ustoupit od nejvíce radikální formy protestů. Jakmile zástupci zaměstnanců vstoupili do budovy Úřadu vlády, předal jim zřízenec rozhodnutí soudu o předběžném opatření, zakazujícím stávku. Tomu, kdo režíroval toto ponižující představení, muselo být jasné, že odbory v takové situaci nebudou mít jinou možnost, než odejít s hlasitým prásknutím dveřmi.
A pokud premiér Nečas tvrdí, že o ničem nevěděl, tím hůře pro jeho autoritu předsedy vlády. Vše věděl ministr financí Kalousek, který osobně zařídil i žalobu. Nevíme pouze, zda jednal čistě o své vůli, nebo na základě dohody ve vládě. Rozhodnutí městského soudu, zakazující stávku, je svým obsahem protiprávní. Městský soud rozhodl evidentně v rozporu s dosavadními závěry jak Nejvyššího soudu, tak Ústavního soudu. Lhůta pro ohlášení stávky je totiž stanovena jen pro případ řešení sporů z kolektivního vyjednávání. V tomto případě se však jedná o stávku odlišnou, zaměřenou na ochranu hospodářských a sociálních práv. A tady zákon žádná podrobná pravidla nestanoví. Nemluvě o tom, že městský soud o návrhu ministra Kalouska služebnicky rozhodl v opravdu rekordním čase, během jednoho jediného dne. Jsem zvědav, zda na oplátku bude takto rychle rozhodnuto i o odvolání odborářů:):) Celkově další vizitka stavu naší justice.
Ale nejde jen o právní argumenty, kterých mají na své straně mnohem více odboráři, než vláda. Selhání sociálního dialogu nad podobou klíčových reforem nevyřeší ani nenahradí soudní zákazy, stejně jako je nemůže vyřešit policie, zasahující proti případným blokádám dopravy. Jde o selhání odpovědnosti vládní politické reprezentace.

Premiér Nečas neumí vést normální sociální dialog. Místo hledání kompromisu válcuje tripartitu i opozici. Zákony, které narazí na odpor zaměstnanců i zaměstnavatelů neváhá předkládat pokoutně jako poslanecké iniciativy mimo řádný legislativní proces. Přesně tak se to stalo v případě důležité reformy Úřadů práce, která nyní hrozí tím, že zcela zničí jakoukoliv státní aktivní politiku zaměstnanosti.
Pravicová vláda díky šňůře permanentních skandálů už přišla o morální kredit. Nespravedlivé reformy, které prosazuje, ji dostaly do velké sociální izolace. Vládě věří jen 20% občanů. V této situaci, tváří v tvář vlastní neschopnosti pokračovat v sociálním dialogu s odbory, se v jednání a chování vlády posilují autoritářské rysy. Skloňovány jsou žaloby, vyhrožování náhradami škody, návrhy na omezování práva na stávku.
Vláda v křeči odhazuje masku a zahajuje otevřený souboj s vlastními občany. Poslední kapkou je vládní hrozba oktrojováním současného široce definovaného práva na stávku, jehož legitimita je ale přímým důsledkem událostí roku 1989. Jde o odborářskou svobodu, vybojovanou v důsledku pádu komunistického režimu. Pokud v tomto citlivém místě pravicová vláda opravdu na zaměstnance zaútočí, podá si tak symbolicky a ostudně ruce s bývalým totalitním československým komunistickým režimem Milouše Jakeše, který definitivně svrhla generální stávka v listopadu 1989.

Po nedělní televizní debatě zástupců vlády a odborů je navíc zřejmé, že jediným výsledkem aktivity ministra financi Kalouska, která vedla k právně spornému soudnímu zákazu stávky, je zvýšení napětí ve společnosti, vážné a hluboké narušení komunikace mezi vládou a odbory a zřejmě také prodloužení a rozšíření plánovaných stávkových aktivit. To není velké překvapení. Ponižující chování, kterému byli na Úřadu vlády vystaveni předsedové odborových organizací, bude na čtvrtek mobilizovat i doposud vlažnější odboráře.
Konfrontační styl politiky, prosazovaný v těchto dnech vládou Petra Nečase, nemůže vyřešit problémy a sociální napětí, které přináší reformy, vnímané oprávněně většinou společnosti jako nespravedlivé. Vláda by se mela okamžitě vrátit k jednání s odbory i opozicí a navrhované reformy zdravotnictví, daní a penzí korigovat. Pozitivním signálem návratu k dialogu se společností by mohl být odchod ministra financí Miroslava Kalouska z vlády.
Jednoznačně ale platí: Totalitní a autoritářské tendence v chování Nečasovy vlády je nutno odmítnout důsledně a od samého počátku. A to všemi legitimními formami, včetně stávek a demonstrací. Udělejme to dříve, než bude pro svobodný vývoj naší občanské společnosti a demokracie pozdě.
Reformy jsou nespravedlivé a vláda o nich nikdy poctivě nevyjednávala. Odbory si neberou občany jako rukojmí, neboť bojují za práva a slušný život většiny naší společnosti. I proto má čtvrteční stávka mou plnou podporu.

(psáno pro deník Právo)