Jiří Čunek se nejspíše dočkal z rukou státního zástupce Salichova vytouženého zastavení trestního stíhání. Taková věc se v Čechách a na Moravě prostě neutají, a tak dnešní noviny (a internet) už to mají za zcela hotovou věc, ačkoli tisková konference zmíněného Salichova proběhne až dnes dopoledne. Budu tedy také předjímat. Je to koneckonců moderní mediální trend, psát o věcech pokud možno ještě dříve než se skutečně stanou. Další vítězství virtuální reality...

Jiří Čunek má důvod k radosti a byla by to bývala radost zcela soukromá, kdyby nebyl prvním místopředsedou vlády a kdyby jeho případ osobně nejvyšší státní zástupkyně (přímo odpovědná vládě, v níž Jiří Č. seděl, sedí a sedět bude) za podivných okolností nepřevedla do Jihlavy. Už jsem o tom psal a bohužel, mé obavy z možné účelové manipulace se prohlubují.

Je zřejmé, že toto zcela mimořádné ukončení korupční kauzy vysokého ústavního činitele poškodí nejen politickou kulturu v zemi ( jistě by bylo lepší, kdyby o skončení celé věci, pokud skutečně nejsou pádné důkazy, rozhodl soud, který není na rozdíl od státního zastupitelství součástí výkonné moci), pošlape základní principy právního státu v očích většiny občanů, ale také ovlivní zásadním způsobem mocenské poměry v republice do roku 2010.

Mirek Topolánek, Marek Dalík a spol. možná vyslali důležitý signál. Dokončili jsme ovládnutí státního aparátu a umíme zařídit skutečně ledacos. A i kdyby to ve skutečnosti nebyla pravda, Vesecká byla zásadová žena, Salichov skutečně čestný muž a Jiří Čunek jen oběť policejního spiknutí, je to úplně jedno. Navenek to tak prostě bude vypadat – když jde do tuhého, máme už takovou moc, že umíme zastavit i trestní stíhání. Zdání je někdy důležitější než realita. Komu je však tento Topolánkův vzkaz určen?

V první řadě samotnému Jiřímu Čunkovi. Prostřednictvím jednoznačných výroků svých přátel v poslaneckém klubu KDU ČSL dával Topolánkovi již několik měsíců najevo, že v případě svého odvolání z vlády ( podání obžaloby) nemůže vláda počítat se všemi lidoveckými poslanci. Někdo by to možná označil za vydírání, jiný za politický realismus. To, že Salichov rozhodl právě nyní, má svůj smysl. Za týden se hlasuje o tzv. reformě, s níž Topolánek spojil politické důvody existence své vlády. Půjde o možná nejdůležitější hlasování do roku 2010. Ví to Jiří Čunek, ví to i Mirek Topolánek.

Dalším adresátem vzkazu jsou přeběhlíci Pohanka a Melčák. I jejich hlasy budou za týden nepostradatelné. Pokud jeden či druhý přeběhli do vládního tábora kvůli strachu z vyšetřování nějakých svých hříchů minulosti, je důležité, aby věděli ( a především definitivně uvěřili) , že se o ně Topolánkova mocenská garnitura dokáže postarat. Pokud budou hlasovat tak, jak se od nich očekává. I k tomu se zastavení Čunkova stíhání právě teď výtečně hodí.

A konečně, vnímavými diváky demonstrativního zastavení stíhání prvního místopředsedy vlády musí být i všichni potenciální rebelové v poslaneckém klubu ODS. Neboť ruka, která v jednom případě pomáhá, může v jiném naopak trestat.

Možná vám tyto spekulace připadají poněkud drsné, ale způsob zastavení Čunkova trestního stíhání k nim otevírá skutečně veliký prostor a pokládal bych za pokrytecké o této možné rovině celé kauzy mlčet.

Stejně jako o tom, jak devastující účinek bude mít kauza Čunek na další boj s korupcí, na schopnost a chuť policie vyšetřovat korupční kauzy a především na odvahu lidí o korupci mluvit i svědčit. Kdo by si ještě nyní pálil prsty a mluvil o korupci radního, starosty, hejtmana či dokonce ministra, když vidí ty konce.

Vzpomněl jsem si včera ( a možná jsem nebyl sám), na kauzu bývalého ministra financí ve vládě Miloše Zemana Ivo Svobody. I Svoboda byl tak jako Čunek trestně stíhán za prohřešky, jichž se podle rozhodnutí soudu dopustil před nástupem do funkce. Byl ale Zemanem z vlády okamžitě odvolán, později obžalován, odsouzen a dnes si vykonává svůj trest ve vězení.

Kdyby za vlád ČSSD došlo ke stejnému znásilňování demokratického právního státu, jaké podle všeho zažíváme nyní, vypadal by Svobodův případ asi takto: Ivo Svoboda by i po zahájení trestního stíhání zůstal ministrem financí, nejvyšší státní zástupkyně Benešová by předala jeho případ například do Jihlavy a příslušný státní zástupce by stíhání zastavil. Následně by vyšly noviny s titulkem Svoboda zvítězil. Připadá vám to absurdní? Jasně, nic takového se ve Svobodově případu nestalo. Vlády vedené sociální demokracií do trestních stíhání nezasahovaly. Ještě že minulé volby vyhrála ODS a může nyní tuto praxi měnit. Kauza Čunek tak nemusí být poslední.

Dobrá zpráva je, že nejpozději v létě 2010 budou parlamentní volby a všichni se budeme moci rozhodnout, jestli se nám tahle nová podoba právního státu skutečně zamlouvá nebo ne. Na prodloužení volebního období nemá Mirek Topolánek ani s Veseckou, Salichovem, Pohankou a Melčákem ve Sněmovně ústavní většinu.

PS. Myslím, že pěknou a vkusnou tečkou za celou kauzou je nejnovější výrok místopředsedy vlády a ODS Petra Nečase: " Teď je třeba zaměřit se na to, jak je možné, že jedna policejní složka se svým jednáním možná pokusila ochromit vládu". Tak jsem zvědav, jak se na to ODS nyní zaměří a jaké další důsledky to bude mít pro politickou nezávislost policie a státního zastupitelství.