Po přečtení článku premiéra Petra Nečase Nejsme zbídačelí, který vyšel v pondělí v MF DNES, by člověk mohl snadno nabýt dojmu, že v Česku máme odpovědnou, nerozhádanou, pilně pracující reformní pravicovou vládu, která myslí jen na budoucnost českého národa a která ve dne v noci pracuje jen a jen pro jeho blaho.
Co za vládou Petra Nečase po roce jejího reformního působení zůstává?


Připravila návrh důchodové reformy, jejíž součástí je i světový unikát - předpokládá totiž ničím neomezený a u žen ještě zrychlený růst věku odchodu do důchodu. Vláda dále prosazuje doplňkový fondový důchodový systém, který havaroval v roce 2008 ve všech postkomunistických zemích, kde byl zaveden: hnal totiž státní rozpočty oněch zemí do deficitů, kterých se premiér Nečas v případě Česka ve svém článku tolik obává. Právě proto byl v Maďarsku opuštěn úplně a v Polsku a na Slovensku je výrazně omezován. K vládnímu návrhu důchodové reformy zaujali kritický postoj kromě ČSSD a dalších opozičních politických stran a odborů i zaměstnavatelé a mnozí experti. Kriticky se k ní vyjádřil dokonce i prezident republiky.

Vláda také usilovně pracovala na návrhu daňové reformy. ČSSD by se dokázala s ODS shodnout na jejím cíli, kterým je dosáhnout vyrovnaných rozpočtů (před volbami se k tomuto cíli přihlásila jak ODS ve výhledu do roku 2016, tak ČSSD v horizontu do roku 2017). Zásadní problém vidím v tom, jak má být břemeno jejích nákladů rozděleno mezi různé segmenty české společnosti. Nečasova vláda ještě posiluje trend, který nastoupila Topolánkova vláda: náklady úspor přesouvá v případě zdanění pracovních příjmů na střední třídu, především na zaměstnance, a v případě daně z přidané hodnoty i na ty nejchudší. Jde o další světový unikát: zdanění fyzických osob nejdříve stoupá až do šestinásobku průměrné mzdy (od ledna 2012 to má být čtyřnásobek) - a pak prudce klesá. Zvláště nízké daně mají osoby samostatně výdělečně činné (OSVČ); ty jsou dále zvýhodňovány i jinak - mimo jiné odpuštěním daně z přidané hodnoty při nákupu nových automobilů. Pouze patnácti procenty jsou zdaněny kapitálové příjmy a příjmy z nájmů.

Daňové peklo i ráj
Česko je tak už nyní daňovým peklem pro střední třídu a daňovým rájem pro ty nejbohatší. České pravicové strany (ODS a TOP 09) navíc před volbami 2010 explicitně lhaly, když slibovaly, že žádné daně nahoru nepůjdou. Pravdou je pravý opak. Plánované zvyšování a posléze sjednocení DPH dále sníží zdanění nejbohatším a přenese daňové břemeno na méně majetné a dodatečně zatíží celý veřejný sektor - zdravotnictví, školství, kulturu, sociální péči, obranu i bezpečnost.
V této souvislosti bych rád upozornil ještě na další nebezpečný trend, na němž se podepsala současná vláda. Výběr daní, sociálního a zdravotního pojištění je od počátku roku ve špatném stavu. Hlavní příčinou, vedle rozpočtových škrtů, je stále větší únik zaměstnanců do „švarcsystému“. Ze zaměstnanců se stávají OSVČ, které platí významně menší daně a pojištění než zaměstnanci. Řešení připravované ministrem Kalouskem je neuvěřitelné. Připomíná hašení ohně benzinem. Pan ministr totiž navrhuje, aby v budoucnu OSVČ platily ještě menší daně a pojištění a zároveň měly větší nárok na důchod. Pobídky přejít do „švarcsystému“ by tak byly ještě větší než dnes -stejně tak jako deficity veřejných rozpočtů, které prý premiéra Nečase tolik trápí...

Předseda vlády je zřejmě hrdý i na připravovanou zdravotní reformu. Vláda připravuje zavedení placených nadstandardů v oblasti přímého poskytování zdravotní péče. Otevírá tak ve veřejném zdravotním systému cestu pro uplatňování dvojího metru: jednoho pro ty, kdo na to budou mít, a druhého pro ty, kterým nezbude než se smířit s tím, že se stali občany druhé kategorie. Univerzální přístup ke kvalitní zdravotní péči je přitom civilizačním statkem, který byl v této zemi zaručen po dlouhá desetiletí. Také ústavní Listina základních práv a svobod zaručuje, že občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon. Poplatky, doplatky a další náklady spojené s péčí o zdraví, hrazené přímo občany, činí už dnes 17 procent všech výdajů. Ministerstvo zdravotnictví se přitom ani netají tím, že zavedením nadstandardů chce tento podíl zvýšit na 25 procent.
Pan premiér se ve svém článku ohrazuje proti podezření, že by prosazoval program ČSSD, KSČM a odborů. To od něj nikdo nečeká. Lidé očekávají něco jiného: premiér kterékoli civilizované a řádně spravované země by měl dalekosáhlé reformy, které budou ovlivňovat život jejích obyvatel na desetiletí, tedy i v době, kdy současná vláda už dávno upadne v zapomenutí, konzultovat nejen s opozicí a s odbory, ale i se zaměstnavateli, a zapojit do těchto konzultací široký okruh dalších odborníků a občanských sdružení.
O takovou diskusi však premiér Nečas evidentně nemá zájem.

(připraveno pro MF Dnes)