Je to bohužel nepříjemné nejen pro Nečasovu vládu, ale i pro občany, instituce a podniky, ale nezbývá nám, než abychom realizovali to, co jsme ohlásili už při sněmovním jednání – zaslali jsme Ústavnímu soudu návrh na zrušení celkem 14 takzvaných reformních zákonů přijatých v Poslanecké sněmovně v listopadu loňského roku.

Musíme to udělat, přestože jsme si vědomi, že to bude zdrojem právní nejistoty. Lidé budou žít v pochybnostech - co platilo včera, co platí dnes, co bude platit zítra? Jenže základním zdrojem této nejistoty bylo porušení demokratických procedur, které si vládní většina prosadila, aby mohla tyto zákony co nejpohodlnějším způsobem přijmout.
To je velmi nebezpečná cesta. Teprve dodržování demokratických procedur dělá z návrhů, debaty a hlasování poslanců to, čím se mohou řídit všichni ostatní. Jestliže se jako občané dobrovolně podřizujeme omezení našich práv, která zákony obsahují, děláme to především proto, že byly přijaty demokraticky a že demokratickou cestou nelze dosáhnout lepšího výsledku.
Ústava pamatuje i na případy porušování demokracie – pak má občan právo, aby se vzepřel. Riziko tedy vzniká nikoliv obhajobou, ale porušováním demokracie. Tato podstata demokratického systému však vládě uniká.
Právní nejistotu tedy nezpůsobuje skupina poslanců ČSSD, která žádá Ústavní soud o zrušení celého balíku reformních zákonů. Způsobuje ji vláda, která opakovaně předkládá nedokonalé a nepromyšlené návrhy, oprašuje normy, se kterými už havarovala u Ústavního soudu, přináší je pozdě, protože je ochromována vnitřními spory, a má za to, že když už se něco sesmolilo na nějaké K 9 nebo v jiném neformálním seskupení, které v ústavě naštěstí dosud nemáme, tak že to prostě platí.
Nějaké vybavování v parlamentu už se jí zdá zbytečné, má v Poslanecké sněmovně takovou většinu, že stačí chvilka hlasovací gymnastiky a prostě to projde.
Přehlídka toho, co se nad uvedenými 14 zákony odehrávalo, patří do učebnic, včetně soutěže, kdo najde více chyb.
Přestože se jedná o balík obsáhlých norem, které nejednou principiálně mění fungování našich institucí – jako třeba zavedení nucených prací pro nezaměstnané, které napadáme u Ústavního soudu zvlášť – termíny pro jejich projednávání ve výborech byly drasticky zkracovány, jako kdyby to byly banality a věci nad slunce jasné. Nebyly.
Ve druhém čtení se začaly nad stejnými návrhy vršit sloupce stránek pozměňovacích návrhů, a to i z vládní strany, která narychlo opravovala své právní nedodělky. Ale koaliční většina současně prosadila zkrácení lhůty na posouzení těchto doplňovacích návrhů na pouhých 48 hodin. Nebyla tedy pravda, že se o navržených zákonech debatuje již roky a že opozice dostala dost příležitostí ke svým výhradám ve výborech. Konečnou podobu návrhů jsme měli znát jen pár hodin. Veřejnost měla být zaskočena. Líp na tom nebyli ani poslanci vládní strany, ale ti jsou zvyklí dělat tiché křoví.
ČSSD se pokusila o obranu parlamentní cestou. Chtěli jsme získat čas prodlužováním jednání, aby si veřejnost ujasnila, do čeho jde.
Průzkumy veřejného mínění sice ukazují, že drtivá většina veřejnosti je proti vládním pseudoreformám a vládě už nikdo nevěří, ale je třeba, aby znali v detailu, co se na ně chystá.
I když ty zákony provází argumentace o potřebě úspor, nic takového nepřinesou. Znovu a znovu jsme svědky toho, že se jedná pouze o systematický přesun bohatství od chudších k bohatým.
Dluhy přitom narůstají, přestože není nějaká zvláštní příčina pro mimořádné výdaje. Vypadá to, jakoby pravice úmyslně hromadila závaží, která mají viset na rukou levicové vlády, až po nich tento snědený krám zdědí.
Když však došlo na vlastní schvalování zákonných předloh, které byly na poslední chvíli vyšperkovány desítkami stránek různých změn, prosadila koalice neuvěřitelnou věc – že se všech 14 zákonů s rozdílnou tematikou bude projednávat najednou a že každý poslanec smí vystoupit jen dvakrát po dobu deseti minut.
Dvacet minut na 14 zákonů, to je 1,5 minuty na jeden obsáhlý a často dost neuspořádaný návrh – to je přece výsměch. A je to v rozporu jak s jednacím řádem, tak s našimi ústavními právy, která garantují volnou politickou soutěž.
Protestovali jsme. Jasně jsme upozornili na ústavní rizika takového postupu. Otevřeně jsme řekli, že zákony přijímané bez řádného postupu zpochybníme u Ústavního soudu. Nečasova vláda to ignorovala.

Byly tedy porušeny nejzákladnější parlamentní procedury i ústavní práva, zaručující volnou soutěž politických sil, procedury, které jsou zárukou toho, aby právo vznikalo demokratickou cestou a reprezentovalo společný zájem občanů republiky.
Jsme proto nuceni vystoupit proti tomuto konkrétnímu porušení ústavních a parlamentních práv, abychom se postavili do cesty jejich systematickému porušování. Snažíme se dosáhnout jasného a autoritativního rozhodnutí Ústavního soudu v tomto konkrétním případě, aby se neúcta k ústavním základům našich demokratických práv a svobod, kterou tu zkouší pravicová koalice zavádět, opravdu nestala v naší zemi normou.

Zdroj: Právo, 9.1.2012