Berme to jako malý svátek – po nekonečných letech parlamentních soubojů o takovou přímou volbu prezidenta, která dá skutečně šanci občanům, prošel i Senátem návrh na dvoukolovou volbu hlavy státu. Bitva o zákon se odehrávala do posledních hodin, protože pravice pochopila, že přímé hlasování může být zároveň jednou z forem plebiscitu o tom, co zemi skutečně přinesla ve vládních službách. Proto nakonec téměř polovina senátorů za ODS hlasovala proti návrhu.

Když to porovnáme s plamennými předvolebními řečmi ODS, posměšky premiéra i tím, jak se ODS snažila do poslední chvíle tvrdit, že jediný, kdo přímou volbu zablokuje, bude ČSSD, máme opět na chvíli jasno. Byli to právě senátoři ČSSD, kdo prosadil přijetí návrhu, nikdo z nich nehlasoval proti. Věřím, že to veřejnost vnímá tak jako já – že jsme schopni prosazovat naše dlouhodobé priority, jdeme za nimi, hledáme příležitost, shodneme se na tom nejdůležitějším, neutopíme se v podružnostech, a hledáme takové kompromisy, které otvírají cestu k cíli a nás nezavádějí do bažin krátkodechých drobných politických výhod.

Tato forma boje opozice – soustředění na strategické příležitosti přímé demokracie - je teď důležitější než kdy jindy, protože vývoj v zemi dostává velice nebezpečný směr. Česká demokracie je obkličována podivnými postavami v zákulisí, často oligarchií, jejíž zdroje často pochybného původu se staly vlivovým kapitálem. Otřesná vzpomínka na poslední volby prezidenta republiky, kdy volitelé nacházeli v poště prázdné nábojnice, káceli se schváceni náhlou chorobou nebo najednou záhadně zmizeli, je varováním, že skryta dlouhodobě pouze v uzavřených prostorách parlamentních institucí česká demokracie chřadne.

Průvan skutečného hlasu veřejnosti je naprosto nezbytný. Proto stejně vytrvale, jako jsme šli za přímou volbou prezidenta, musíme jít také za uzákoněním obecného celostátního referenda, jak ho ostatně zaručuje Ústava ČR. Je tolik věcí, na které by se měla vláda zeptat občanů, protože dělá něco, s čím nepočítali. Pravice se snaží prosazovat zásadní a dalekosáhlé změny, o kterých před volbami nikdo nemluvil nebo jen zavádějícím a mlhavým způsobem. Prosazuje je válcovacím způsobem bez debaty. Církevní restituce jako bianco šek, školné, nucené práce, omezení zdravotní péče z pojištění, pokus odsunout nás z evropské spolupráce a posilování podivné feudální, protirepublikánské atmosféry, to jsou věci, se kterými přeci nikdo nemohl vyhrát volby! Podpora přímé demokracii proto musí být testem, kterému musí být vystaveni všichni příští kandidáti na cokoliv.
Přímá volba prezidenta republiky je příležitostí, kterou musíme využít naplno. ČSSD vnímá tuto přímou volbu především jako souboj kvalitních osobností, nikoli jako střet finančních lobby. Nesmí to být souboj stamilionů, ve kterém jsou ohledy na občana až tím posledním. Proto také chceme prosadit pevný strop pro finanční výdaje na kampaň každého z kandidátů. Zároveň požadujeme, aby každý z kandidátů vedl transparentní účet, ze kterého bude jasné i to, odkud je jeho kampaň financována a kryta. Dobrou prevencí možného budoucího střetu zájmů by byl i zákaz financování prezidentské kampaně právnickými osobami. Obdobná pravidla, včetně limitu výdajů na předvolební kampaně, požadujeme ostatně i pro volby parlamentní, krajské i evropské.

Máme za to, že omezení nákladů na prezidentskou kampaň na nanejvýš 15 milionů korun přinese něco víc než jen úspory do stranických pokladen. Přinese především potřebu soustředit se na obsah volebních sdělení, na to, s čím jednotliví kandidáti přicházejí. Přednost dostanou diskuse, významná tisková vystoupení, veřejné debaty a programové duely. Do pozadí tak ustoupí billboardy a zjednodušující reklama, která prodává volební kandidáty podobnými technikami jako kukuřičné lupínky.
V posledních dnech přibývá nejen internetových anket se jmény potenciálních kandidátů, ale také skeptických komentářů k tomu, co vlastně přímá volba naší demokracii přinese. Jde nepochybně o největší změnu naší ústavy od vzniku České republiky v roce 1993. Změna může přinášet i pocit nejistoty. Nicméně v regionu existuje celá řada parlamentních republik, kde je prezident volen přímo a nikde to nevedlo k rozkolísání ústavního systému či vytvoření dvojvládí.
ČSSD přesto obezřetně a velmi odpovědně
, ve velkém časovém předstihu, požadovala revizi a zpřesnění některých částí ústavy, tak, aby bylo nepochybné, že jsou pravomoci všech našich ústavních institucí (včetně prezidenta) definovány jednoznačně a bez potenciálních kolizí. Pravice to ale odmítla v hloupé naději, že tím sociální demokraty vyprovokuje k zablokování přímé volby prezidenta v Senátu. To se nestalo. ČSSD přímou volbu nakonec prosadila, navzdory neochotě senátorů ODS a TOP 09. A pokud se ukáže, že naše Ústava bude přece jen vyžadovat pregnantnější formulace, mohou se k její změně politické strany vrátit kdykoliv v budoucnu.

Věřím také, že kandidát, kterého ČSSD v červnu navrhne (či podpoří) do přímé volby prezidenta republiky, přispěje k tomu, že si lidé budou moci na Hrad vybrat člověka, který bude ztělesňovat hodnoty mezilidské solidarity, sociální spravedlnosti a odpovědného i aktivního vnímání role naší země v Evropě. A že to bude příjemná změna po prezidentovi, kterého posledně vybrali poslanci a senátoři ODS.

Užijme si přímou volbu. Užijme si demokracii.