Jen co si Nečasova vláda prosadila zákonem, že nesmí zasahovat do valorizace důchodů, utekla z ministerstva financí zpráva o debatách, zda valorizaci nezrušit. Chystá se tedy vláda odvolat, co slíbila, a slíbit, co odvolala?

Zákaz svévolného zasahování do penzí měl zabránit tomu, aby vláda z nějakého návalu velkodušnosti důchodcům náhodou nepřidala zbytečně. To však ještě netušila, že ji čeká přesně opačný problém, protože mičurinské pokusy s penzijním systémem po roce 2006 dopadly jako hra se sirkami u stohu. Co jsme měli, už nemáme.

Na důchodovém účtu vznikl rekordní roční schodek 40 miliard korun a vše nasvědčuje tomu, že se bude dále zvětšovat. Vláda sama tento schodek prohloubí o dalších 20 miliard tím, že z něj odvede peníze na důchodové spoření pro ty bohatší v tzv. druhém pilíři.

To je však naprosto nepřijatelné. Pokračovat za této situace v oslabování průběžného systému, na kterém jsou existenčně závislé téměř tři milióny důchodců, to si zahrává nejen s porušováním povinností při správě veřejného majetku, ale už i s lidskými životy.

Připomeňme, že za vlády sociální demokracie byl od roku 2005 důchodový účet v přebytku a měl rezervy. Deficit začal růst v době, kdy byl nynější premiér Petr Nečas (ODS) ministrem práce a sociálních věcí.

„Nenecháme vládu ukrást důchodcům valorizaci, na kterou mají v důsledku růstu cen právo.“

Vidíme tak přesně opačný vývoj, než jaký vláda slibovala, když přišla s nápadem na zvýšení DPH poprvé. Mělo jít o tvorbu rezervy pro penzijní reformu. Jenže DPH už je vyšší, rezerva je dávno píchlá a nové peníze budou látat loňské díry. Teď ministr Kalousek i premiér Nečas nahlas uvažují o dalším zvyšování DPH, které by se sjednotilo na 19 nebo dokonce 20 procentech. A důchodce mrazí pomyšlení, že napřed budou zrušeny valorizace, a pak se možná sáhne i do samotných penzí. Ceny potravin a léků ale letí nahoru.

Kam peníze mizí? Nevybírají se. Za něco může snižování sazeb sociálního pojištění a zastropování plateb z nejvyšších příjmů. A také další vládní změny zákonů. Zaměstnanci jsou jimi v podstatě nadháněni do švarcsystému, ve kterém zaměstnavatel neplatí nic, a zaměstnanec, který si hraje na OSVČ, platí jen zlomek pojistného. Mizivé platby jim pak vynesou minimální důchody. Jak se žije z minimálního důchodu? To naši velikáni netuší. Nebylo by od věci, kdyby si všichni členové vlády postupně zkusili aspoň jeden měsíc na takových hladových dávkách. Možná by na to mohla pražská radnice vyčlenit menší byt s regulovaným nájemným, kde lze změřit naprosto přesně, jak vysoko si může takový důchodce vyskakovat.

„Nenecháme vládu ukrást důchodcům valorizaci, na kterou mají v důsledku růstu cen právo. To však nestačí. Měla by důkladně zanalyzovat důsledky svých zásahů do penzijního systému a učinit kroky k obnově jeho vyrovnanosti především na straně příjmů.“

Úředník z ministerstva financí naznačil časopisu Týden, že důchodci jsou jen první na řadě: „Vzhledem k budoucímu vývoji příjmů logicky probíhají úvahy i o změně dosavadních valorizačních schémat všech sociálních transferů, tedy i starobních důchodů.“ Jestliže se u Kalousků mluví o budoucnosti, znamená to obrat od principu, na kterém byl loni konstruován státní rozpočet. Tehdy platilo: „Nikdo neví, co bude.“ Teď už zřejmě platí: „Nikdo neví, co bylo.“ Při zvyšování DPH ministři Kalousek a Drábek slibovali důchodcům kompenzaci v podobě mimořádné valorizace důchodů. Nakonec se průměrný starobní důchod zvýšil od ledna jen o 174 korun, přestože dolní sazba DPH vzrostla z 10 na 14 procent a řada položek z potravinářského koše meziročně zdražila o desítky procent.

Těžko hledat slušný výraz, kterým by se označila taková hanebnost. ČSSD bude trvat na tom, aby se vláda vrátila ke svým slibům. Nenecháme vládu ukrást důchodcům valorizaci, na kterou mají v důsledku růstu cen právo. To však nestačí. Měla by důkladně zanalyzovat důsledky svých zásahů do penzijního systému a učinit kroky k obnově jeho vyrovnanosti především na straně příjmů.

Tzv. druhý pilíř je v této situaci hazardérským krokem a vláda by ho měla přinejmenším odložit. ČSSD trvá na tom, že spoření musí být dobrovolné, a je připravena to prosadit, až po volbách posílí. Neméně důležité je to, co ostatně doporučoval už NERV, aby jeden z fondů byl státní a poskytoval správu uložených peněz s minimálními náklady a se státní garancí. Musí přece víc jít o příští penze než o příjmy finančníků, kteří se na ně nabalí.



Zdroj: Právo, 24.2.2012