„Pokud by byl tento plán naplněn, pak půjde o výrazný zásah do životní úrovně občanů. S razancí, kterou si dosud nechtěli vůbec připustit, či si jí nedovedli dokonce ani představit,“ píší analytici největší odborové centrály na stránkách www.cmkos.cz o další vlně škrtů, jejíž první návrh projednávala porada ekonomických ministrů na konci února.

Zhruba ve stejné době v sobotu 3. března předseda vlády a předseda ODS Petr Nečas na ideové konferenci strany prohlásil, že „solidarita s potřebnými a sociální soudržnost jsou tradiční konzervativní a pravicové hodnoty“. Dokonce se ohradil, že ODS není stranou nějakých „asociálů“, jak se ji snaží nálepkovat levice, a pustil se do vysvětlování, co je to „skutečná solidarita odpovědných“.

Problém je v tom, že k závěrům, ke kterým dospěli odborářští analytici, nevedlo přežvykování hesel, ale suchá úvaha nad oficiálními čísly, která jsou strašná, a to se ještě snaží mnohé zakrýt.

Ze zmíněného dokumentu, který nese oficiální název Příprava státního rozpočtu na léta 2013 a 2014, lze vyčíst, že ani státní rozpočet na rok 2012, který rozpočtově odpovědná vláda přijala v závěru loňského roku, už neplatí. Ekonomika neporoste, přestože s tím rozpočet počítal. Jenže neplatí ani tvrzení, že stačí proškrtat dalších 24 miliard korun a jsme z problému venku. Před vládou stojí také neplněné sliby, že bude snižovat rekordní rozpočtové schodky. V loňském roce se to nepodařilo, takže i tuto porci hrne před sebou. Bez ohledu na všechna varování se chystá spustit také nepromyšlenou penzijní reformu, která bude každoročně ukusovat dalších 20 miliard korun. A zvyšování DPH přesouvá náklady nejen do rodinných rozpočtů, ale také do zdravotnictví, školství, krajů a obcí.

Když to sečteme, ministerstvo financí podle zmíněné analýzy zřejmě předpokládá, že pro tento rok získá dodatečných 95 miliard korun, a k tomu přilepí ještě schodek 105 miliard korun. Nechá tedy za sebou 105 miliard otevřeného dluhu a dalších 95 miliard dluhu skrytého, spočívajícího v tom, že se něco neudělá nebo neuhradí, a bude se čekat, že to později udělá nebo uhradí někdo jiný (příští vláda).

Podle analýzy odborů, z oněch 95 miliard vláda získá 60 miliard korun zvýšením daní a 35 miliard snížením výdajů. Pokud jde o daně, vláda bude zřejmě usilovat o sjednocení DPH na 20 procentech. Škrty naznačují zejména úvahy o propuštění 24 tisíc státních zaměstnanců (včetně policistů, hasičů, učitelů nebo třeba kontrolorů kvality potravin), zmrazení důchodů, zrušení porodného, zrušení doplatku na bydlení a likvidaci veřejných služeb, kam oko pohlédne. Lidé přijdou o příjmy, ekonomika přijde o poptávku a stát o daně. Vzroste nezaměstnanost a počty sociálně potřebných, jinými slovy státní náklady. Kde je tedy ona vzývaná rozpočtová odpovědnost?

„Předložené návrhy se nejvíce dotknou zejména důchodců, nezaměstnaných, rodičů s malými dětmi, zdravotně postižených spoluobčanů a nejchudších domácností,“ upozorňují odboráři, zatím Nečas dává přednost varování před nezodpovědností sociální demokracie. „Je lepší snižovat míru přerozdělování, nechat rodinám nízké daně, a tím i více peněz, než jim je vzít a následně vyplácet v dávkách,“ vysvětluje Nečas moudře. Jeho slova jistě zaujmou i 24 tisíc státních zaměstnanců, které se chystá vyhodit na ulici. Určitě o tom budou přemýšlet i v povinné uličce hanby na své poště, kterou jim ke zkrácené podpoře v nezaměstnanosti přibalil ministr Drábek.

„Zavedení rovné daně s daňovými bonusy a slevami bylo mimořádně výhodné především pro nízko příjmové rodiny s dětmi. Čili nikoliv pro bohaté, jak demagogicky tvrdí levice,“ perlil dál Nečas na zmíněné ideové konferenci ODS k sociálním otázkám. Takže kupříkladu generální ředitel ČEZ, který dříve platil ze svého mnohamilionového ročního platu sazbu daně 32% a po Nečasově reformě již jen 15% na reformě podle Nečase prodělal. A ještě více podle Nečase prodělal tím, že mu Topolánkova vláda kromě snížení daně z příjmů umožnila také zastropovat odvody na zdravotní a sociální pojištění. A nepochybně zejména nízko příjmové rodiny potěšilo, že v rámci rozpočtové kompenzace rovné daně z každého běžného nákupu v supermarketu mohou nyní zaplatit místo pětiprocentního DPH rovnou 14 procent a příští rok dokonce procent 20. Petr Nečas balamutil své straníky nesmysly. Je to jejich věc, třeba je to baví. Jinou věcí je katastrofa, kterou tyto úvahy představují, pokud se přenesou do reálu. Třeba skutečného života důchodců, kterým se vláda chystá na tři roky zmrazit důchody, ačkoliv jim vláda současně zdraží potraviny, léky, veřejnou dopravu, elektřinu a dodávky tepla. Nebo života sto tisíc zaměstnanců s nejnižšími příjmy, kterým Nečas už šest let odmítá zvýšit minimální mzdu byť jen o jedinou korunu. Zřejmě v rámci jakéhosi zvrhlého konzervativního soucítění.

Země vstupuje do osudové fáze, kdy je ohrožována její ekonomická budoucnost, sociální soudržnost, mezinárodní zakotvení. Věřím, že občané chápou, proč se ČSSD rozhodla vyvolat co nejdříve hlasování o nedůvěře této vládě. Proč usiluje o její odchod dříve, než škody dosáhnou nekontrolovatelných rozměrů. Tohle není věc nějakých politických her. Až se přiblíží ten okamžik, půjde o osudy dolních deseti milionů. Opozice bude potřebovat jejich účinnou podporu.

A několik čísel na závěr, která ukazují, jak chybné daňové reformy, realizované Kalouskem a Nečasem rozvrátily naše veřejné finance.

Nejprve průběžný důchodový účet, ze kterého se vyplácí v naší zemi důchody. V letech 2000-2003 byl v deficitu, který průměrně ročně činil 16 miliard korun. Po reformách koaliční vlády ČSSD se důchodový účet dostal počínaje rokem 2004 do přebytku, který vydržel až do roku 2008. Od té doby jeho schodek letí nahoru. V roce 2009 činil deficit důchodového účtu 30,5 miliardy korun, 2010 29,5 miliardy a 2011 už rekordních 39,5 miliardy korun. Bilance „vlády rozpočtové odpovědnosti“ a snižování sociálního pojištění je tristní: deficit důchodového účtu o 40-50 miliard korun vyšší než v době, kdy končila vláda ČSSD.

Podobná situace je se schodkem státního rozpočtu. V roce 2007, kdy stát hospodařil na základě posledního rozpočtu připraveného vládou ČSSD, skončil deficit na úrovni 66 miliard korun, z čehož ale ještě tvořily cca 30 miliard převody do rezervních fondů ministerstev. V roce 2009 činil deficit státního rozpočtu 192 miliard korun, v roce 2010 156 miliard, v roce 2011 142 miliard korun a v roce 2012 hrozí deficit 130 miliard korun. Deficity státního rozpočtu se tak i v důsledku výpadku daňových příjmů po provedení tzv. reforem vyšplhaly na dvojnásobnou úroveň oproti roku 2007. Vláda musí realizovat nové a nové dodatečné drastické škrty, ale i když je provede přesně podle posledních plánů ministra Kalouska, bude schodek státního rozpočtu v roce 2014 stejný, jako v roce 2007, kdy pravice fakticky nastoupila k moci (Topolánkovy reformy začaly platit od 1. 1. 2008). Jen veřejný dluh bude v té době o cca 0,7 bilionu vyšší, než na konci vlády ČSSD a bude se blížit 45% HDP.