Drtivé vítězství slovenské sociální demokracie ve sněmovních volbách povzbudilo českou levici a vyděsilo českou pravici. Tomu se nelze divit. ČSSD v předvolebních průzkumech dlouhodobě vede. K tomu se přidávají i další jednoznačné signály, že česká veřejnost má pravicových pokusů na lidech opravdu dost.

Tři čtvrtiny dotázaných se bojí, že je důchodová reforma připraví o peníze, zjišťuje agentura STEM/MARK. Podobně jiná agentura zjišťuje, že 78 procent občanů nesouhlasí s politikou vlády a 81 procent nesouhlasí s jejím konkrétním personálním složením. Je to pár dní, co jsme prožili největší studentský protest od roku 1989, a konflikt stupňuje, když ministr Dobeš znovu krotil politickou pěstí nezávislost Akreditační komise. Na cestě je další zvyšování daní, rozbití valorizace důchodů a snižování příjmů. Inflace a nezaměstnanost rostou a my se ocitáme uprostřed sestupné spirály poklesu a chudnutí. Více než polovina občanů podle CVVM vyjadřuje názor, že něco takového tu nebylo ani za komunistů. Eliška Wagnerová, která končí mandát soudkyně Ústavního soudu, a není tedy evidentně někým, koho lze opít rohlíkem, jednoznačně říká, že Nečasovy reformy jsou „šílené, asociální, a já nechci žít ve státě, který se chová jako asociál“.

V takové situaci nepřekvapují ani argumenty pravicových novinářů, kteří se pokoušejí tyto skutečnosti zastřít. Při takové míře odmítání je těžké Nečasovu vládu otevřeně bránit, ale je možné lidem namluvit, že odpor nemá smysl. Že jsou všichni stejní. Že žádné politické straně nelze věřit. Že by to nebylo ani se Sobotkou jiné. A že vlastně kdyby měly volby smysl, dávno by je zakázali.

Taky Martin Komárek píše v Mf DNES, že ČSSD nemá šanci zopakovat slovenský výsledek protože „není moderní“. Má být moderně neoliberální? Ale to je modernost časů Reagana a Thatcherové! To je modernost, která přivedla vyspělý svět na pokraj zhroucení. Homo economicus, podivná bytost, která zná jen maximalizaci osobního zisku, se pomalu vrací do světa pohádek. Zjištění agentury STEM, že podle únorových volebních preferencí by současná opozice dala ve Sněmovně dohromady 125 křesel, lze číst také tak, že lidé začínají chápat smysl solidarity, spolupráce, sdílení, společenského zájmu, pokud z nich nemají být štvanci obklopení jen soupeři, protivníky a nepřáteli. A to jsou hodnoty, které hájí česká sociální demokracie, stejně jako slovenský SMER.

Jedině když znechucení voliči zůstanou doma a mávnou nad tou žumpou rukou, svítá jiskřička naděje, že peníze bohatých oligarchů protlačí volbami své reprezentanty. Zkoprnělí občané pak budou znovu přihlížet, jak z trosek minulé vlády a nových podvodů typu „veverek“ vzniká většina, která to má předplacené na další čtyři roky.

To prostě jako sociální demokraté nemíníme připustit. Proto chceme co nejrychleji ukončit fungování této vlády a dohodnout se na nových volbách. Za velké poučení považujeme i to, že mezi poraženými na Slovensku byli populisté, kteří se snažili profitovat na současné krizi Evropské unie. Chceme i tuto krizi přeměnit v příležitost, která evropské instituce posune k větší akceschopnosti, aby se už nikdy nemohlo opakovat, že demokratické státy budou jen hříčkou v rukách finančních trhů.

Můžeme následovat Slovensko, pokud se pro to naši voliči rozhodnou. Těžko říci, koho bychom následovali, kdyby pravice dostala příležitost k pokračování na současné cestě nikam.