Nečasova vláda přežila hlasování o nedůvěře, ale je to jenom dočasný úspěch. Vládní poslanci to nejspíše cítili sami, když „vítězství“ ve sněmovně doprovodili jen velmi rozpačitým potleskem.

A vzápětí se vláda propadla do dalšího skandálu s odposlechy BIS. A krátce po hlasování rezignoval ministr školství. Nepochybně brzy vyjde najevo, kdo si chce „pronajmout“ velké státní nemocnice, které v takovém spěchu převádí ministr Heger spolu s primátorem Svobodou na město Prahu. Nečasova vláda jede plnou parou ve starých kolejích a nemůže skončit dobře.
Když jsme se pro hlasování o nedůvěře odhodlali, zvažovali jsme pochopitelně poměr sil v Poslanecké sněmovně, ale viděli jsme pokračující seriál vládních skandálů, evidentních omylů a nezdarů a také rozhořčení veřejnosti, ze kterého vyplývalo, že někdo to prostě udělat musí. Je to nejen ústavní právo opozice, ale i její povinnost, pokud vláda dělá takové hrubé chyby v oblasti daňové politiky, rozpočtu, sociální politiky nebo zdravotnictví.
Je to naprosto legitimní postup. Zarazila argumentace předsedy vlády Petra Nečase, že vláda balancuje „jako provazochodci nad propastí a opozice v této chvíli chce přeseknout provaz“. Tato země nepotřebuje vládu, která kvůli svým nepromyšleným experimentům balancuje nad propastí. Děsivě zní Nečasovo přiznání, že „sklouznout do dramatické, nazvěme to diplomaticky, eufemisticky, jižní reality, tedy do reality státu, který v podstatě řízeně bankrotuje pod dohledem mezinárodních institucí, je snazší, než si mnozí uvědomují či si chtějí připustit“. To nám říká dva roky potom, co sliboval, že nás zachrání před řeckou cestou! Zatím nás zachraňuje dramatickým zvyšováním státního dluhu. Jeho podíl k HDP vzroste brzy o polovinu nad úroveň, na které setrvával bez problémů ještě před šesti lety (2004-2006 veřejný dluh ČR 28% HDP, 2012 41% HDP).
Jsme přesvědčeni, že by nás nemohlo potkat nic horšího, než kdyby Nečasova vláda mohla dokončit své záměry, které má v oblasti privatizace důchodového stému, fakultních nemocnic, zdražování potravin, školného na VŠ, zvyšování DPH nebo třeba v oblasti předimenzovaného narovnání s církvemi. Ze všech těchto důvodů bude sociální demokracie usilovat o to, aby mandát Nečasovy vlády skončil dříve a mohli jsme dospět k novým volbám do Poslanecké sněmovny.
Jsme přesvědčeni, že volby do Poslanecké sněmovny by byly tou nejlepší společenskou katarzí z této katastrofy. Byly by tím nejlepším demokratickým východiskem z rostoucího rozhořčení veřejnosti nad fungováním Nečasovy vlády a nad nespravedlivou podobou jejích reforem. Jednání o nedůvěře vládě, které nyní proběhlo ve sněmovně, bylo příležitostí, jak se v plné šíři vyjádřit k problémům, o kterých vláda jinak nedá příležitost debatovat. Zdá se, že si neuvědomuje smysl takové příležitosti, protože nespokojenost nelze potlačit tím, že ji umlčíme v parlamentních lavicích.
Podporujeme občany, kteří v ulicích vyjádřili a vyjadřují svůj názor na to, co průzkumy veřejného mínění vyjadřují v číslech. Čtyři z pěti občanů jsou podle těchto zdrojů proti asociálním vládním reformám. Je zřejmé, že česká pravice využívá všech možností, jak se historicky znemožnit. Takhle situace nemůže pokračovat do nekonečna. Česká konfederace odborových svazů už vyzvala občany k celonárodnímu odporu proti politice asociální vlády a udělala to po konzultacích s pestrou škálou partnerů – odborářských i občanských.
ČSSD se pokusila nabídnout standardní politické východisko z krize. Neuspěla, ale nevzdává to. Počkáme, až se společenský tlak promítne do vztahů v koalici, a zkusíme to znovu. Ale podpoříme i každý další pokus o to, aby se země vrátila k humanistické tradici, o kterou se opíral její zakladatel Tomáš Garrigue Masaryk. Aby se vrátila k základům demokratického sociálnímu státu, na kterých byla obnovována po listopadu 1989. Chceme, aby veškerá moc v zemi znovu pocházela z lidu, jak žádá ústava, a nikoliv z hrstičky oligarchů, v jejichž zájmu privatizuje stát Nečasova vláda.
Dobře, ustáli to, pro tuto chvíli. TOP 09 ještě potřebuje dotáhnout do konce církevní restituce a strana „přímé demokracie“ VV se strašně bojí nových voleb, protože si minule z lidí udělala v kampani škaredou legraci, a to zřejmě nebude odpuštěno.
Pokud nepomohou k pádu vlády chystané nové demonstrace, nezbude, než aby každý občan, sám za sebe, vyjádřil Nečasově koalici důvěru či nedůvěru v podzimních volbách do krajů a do Senátu. Takovému vzkazu budou nepochybně Petr Nečas, Miroslav Kalousek a Vít Bárta rozumět nejlépe.