Jako prásknutí dveřmi vyznívá záměr Drábkova ministerstva práce a sociálních věcí, že ani v příštím roce nedojde ke zvýšení minimální mzdy. Jde to krok, který není jenom nemravný, ale nemá ani ekonomickou logiku.

Nejméně placené profese se musí spokojit už šestým rokem po sobě s pouhými 8 tisíci korunami hrubého měsíčně, přestože inflace nabírá rychlé tempo. Podle výpočtů ČMKOS spotřebitelské ceny vzrostly od ledna 2007, kdy byla minimální mzda naposledy upravena, bezmála o pětinu. Bylo by tedy namístě přinejmenším 20 procentní zvýšení, aby si tyto mzdy uchovaly původní reálnou hodnotu. Pravicová vláda Petra Nečase a Miroslava Kalouska je však bohužel dlouhodobě zcela jiného názoru. Ačkoliv mají ministři ODS a TOP 09 plná ústa frází o tom, že se „musí vyplatit pracovat“, ve skutečnosti jsou jim příjmy nejhůře placených zaměstnanců úplně jedno.
Zvýšení minimální mzdy je efektivní protikrizové opatření, protože lidé s nízkými příjmy prostě nestrčí své peníze někam do slamníku, ale prakticky okamžitě je utratí. Pomáhají tak vlastně roztáčet hospodářství země. Navíc česká minimální mzda dosahuje pouhé čtvrtiny toho, co je zaručeno třeba v Nizozemsku, Belgii, Francii či Španělsku. V těchto zemích přitom nejnižší mzda vytrvale stoupá a potvrzuje, že nějaká krizová brzda je v případě minimální mzdy čirý nesmysl. V Německu minimální mzda není stanovena vůbec, mzdovou hladinu tam spolehlivě reguluje kolektivní vyjednávání. Ale v sousedním Rakousku minimální mzdu stanovenu mají, 1000 euro, a patří k ní nárok na 14. platů, tedy je téměř čtyřikrát více než českých zhruba 300 eur.
Také představa, že propastně nižší mzdy usnadní zaměstnávání občanů ČR na západ od našich hranic, je mylná. Spíše jsme vnímáni jako nekalá konkurence, což podněcuje k tvorbě nejrůznějších formálních i neformálních bariér.
Oponenti minimální mzdy rádi tvrdí, že zvýšení mzdy likviduje pracovní místa, ale skutečnost tomuto závěru neodpovídá. Před dvěma lety podnikl na toto téma mimořádně rozsáhlý výzkum reprezentativní tým amerických ekonomů práce profesora Michaela Reicha z Kalifornské univerzity v Berkley a šéfa univerzitního Institutu pro výzkum práce a zaměstnanosti IRLE.
Výzkumný tým porovnával vývoj zaměstnanosti v 17 státech USA, které měly vyšší minimální mzdu, než požaduje federální regulace, s ostatními státy unie. Výzkum dospěl k závěru, že v dlouhém období mezi lety 1990 a 2006, pro které byla k dispozici oficiální data, výše minimální mzdy neměla prakticky žádný vliv na tvorbu pracovních míst.
Zároveň se ukázalo, že regulace minimální mzdy je důležitou součástí sociální ochrany, protože v USA třetina pracovníků restauračních služeb nedostává víc než deset procent nad stanovené minimum a v pohostinství a obchodu tam najdeme polovinu všech zaměstnanců, jejichž mzda se pohybuje v pásmu do deseti procent nad federální minimum.
Na českou studii tohoto charakteru jsem nenarazil, ale ze sociálních statistik zjišťujeme, že v ČR vzniká skupina „pracujících chudých“, tedy lidí, kteří jsou plně pohlceni existenčními starostmi a jsou snadno vtahováni do šedé a černé ekonomiky. Přinejmenším nemají pomyšlení na zvyšování kvalifikace a tato omezení postihují i jejich děti. Extrémně nízké mzdy tak degradují konkurenceschopnost země.
Je však férové, že Drábkovo ministerstvo navrhlo další zmrazení minimální mzdy už před krajskými a senátními volbami. Přibyl další důvod, proč vládní strany nevolit.
Sociální demokracie naopak řadí pravidelné zvyšování minimální mzdy, stejně jako rozmrazení a pravidelný růst starobních důchodů o plnou výši inflace za své hlavní sociální priority. Pokud se nám je nepodaří prosadit vůči stávající vládní pravicové většině v Poslanecké sněmovně, jsme připraveni prosadit je v případě volebního úspěchu po nových parlamentních volbách.