V posledním novoročním projevu prezidenta republiky Václava Klause vlastně nezaznělo směrem k občanům jediné slovo rozloučení, které by se dalo po celkem dlouhých deseti letech, které strávil ve funkci prezidenta, očekávat. Na konci Klaus jen stručně zmínil, že se rozhodl vyhlásit amnestii. Prý ke dvacátému výročí vzniku České republiky. Amnestii tak lze pokládat za jistý druh prezidentského rozloučení Václava Klause.

Myslím, že prezident pro své loučení s ústavní funkcí zvolil tu nejhorší možnou formu. A náš stát dostal ke svému výročí od prezidenta pěkně odpudivý a zapáchající dárek.
Pokud by amnestie zahrnovala jen prominutí krátkodobých trestů, pravděpodobně by větší kontroverze nevyvolala. Je samozřejmě omyl označovat jednorázové a plošné propuštění „drobných“ delikventů za nějaké řešení pro přeplněné české věznice. Tím může být jen masivní rozšíření domácího vězení a jiných alternativních trestů. Pokud nedojde k dlouhodobým legislativním změnám, věznice budou brzy stejně plné, jako byly ještě na Silvestra 2012.
Opravdu velký a závažný problém je ta část amnestie, která končí bez trestu kauzy tunelování Union banky či Českomoravské družstevní spořitelny, úvěrových podvodů v Komerční bance, vytunelování H-Systému, krachu Moraviabanky, daňových úniků v kauze Bena a Tukový průmysl, krachu obchodníka s cennými papíry KTP Quantum, kauzy Pitra, soudce Berky a další. Díky tomu získává amnestie, jinak symbol milosrdenství a dlouhá léta tolerovaný feudální relikt v našem ústavním systému, novou, originální a vpravdě tunelářskou dimenzi.
Pokud si má člověk uchovat úctu a respekt alespoň k základním principům demokratického právního státu, musí Klausovu a Nečasovu amnestii v této podobě kategoricky odmítnout. Žádné polostíny nejsou možné. Takto pojatá amnestie je dramaticky nespravedlivá a nepřijatelná. Jsme svědky největšího skandálu v udělování plošných prezidentských milostí od roku 1989.
Amnestie zcela legálně osvobodí aktéry velkých hospodářských kauz, včetně tunelování bank i firem, podvodů při privatizaci či miliardových daňových úniků. Podle vyjádření vrchní státní zástupkyně se jedná minimálně o třináct závažných případů hospodářské kriminality, jejichž vyšetřování stálo velké úsilí jak policii, tak justici. Tato dlouholetá náročná práce bude nyní zcela zbytečná. Nemalé peníze, které stát vydal na stíhání trestné činnosti, prezident s premiérem rukou nerozdílnou vylili do kanálu.
Amnestie tak povede k velké deziluzi a znechucení nejen mezi občany, ale také v české policii a justici. Motivujte policisty a státní zástupce, aby čelili organizovanému zločinu, když za 5 let bude ve funkci zase končit nějaký další prezident republiky. Co když bude potřebovat odměnit (zachránit) sponzory ze své prezidentské kampaně?
To, že miliardové kauzy už zůstanou navždy bez trestu, je opravdovým výsměchem zásadě rovného postavení všech občanů před zákonem. Bohužel ekonomicky mocní souputníci prezidenta republiky z devadesátých let a také z období opoziční smlouvy (díky amnestii v kauze Český dům a H-Systém se může nepochybně radovat i Zemanova pravá ruka Miroslav Šlouf) byli z této zásady amnestií vyňati. Spravedlnosti se tak skupina tunelářů v České republice na jaře 2013 vyhne na základě politického rozhodnutí prezidenta a předsedy vlády.
Amnestie je rovněž fackou do tváře všem, kdo byli těmito závažnými trestnými činy poškozeni a nyní se budou mnohem obtížněji domáhat náhrady škody pouze v civilním řízení.
Klausova a Nečasova amnestie budí silné podezření, že byla účelově prosazena proto, aby učinila tlustou čáru beztrestnosti za podvody a kauzami, jež mají počátek v divoké privatizaci devadesátých let. Prezident Klaus a premiér Nečas působí dojmem zametačů, kteří chtějí využít závěru svých funkčních období k omilostnění těch, kdo měli v minulosti nejen ekonomickou moc, ale i politické vazby na tehdejší garnituru z řad ODS.
Pokládám za neuvěřitelné, že premiér a předseda ODS Nečas neodmítl takovou amnestii podepsat. Že ho nevaroval ani ministr spravedlnosti. Premiér buď hrubým způsobem selhal při výkonu své ústavní pravomoci, nebo zcela vědomě kryje pečlivě připravenou akci, profesionálně zneužívající institut plošné prezidentské milosti k pomoci několika vyvoleným podvodníkům.
Premiér Nečas zkrátka nese za nepřijatelný, pobuřující a nespravedlivý rozsah amnestie jednoznačnou politickou spoluodpovědnost. Smutné konce premiéra, který tvrdil, že jeho vláda bude vládou boje proti korupci. Smutné konce ODS, která dala zemi prezidenta, jenž plošně amnestuje zloděje a tuneláře.