Předseda vlády České republiky si mohl nedávno osobně vychutnat, jak vypadá důsledná realizace konzervativního programu, usilujícího o zmenšení státu a privatizaci některých jeho funkcí.


Ministr Drábek z TOP 09 prosadil v Parlamentu své a na 12 let se pokusil zprivatizovat (samozřejmě jako vždy s legislativními chybami a velkými zmatky) výplatu velké částí sociálních dávek do rukou soukromé banky. A tak zatímco dříve o sociální politice, konkrétně o změnách podmínek výplaty sociálních příspěvků od státu rozhodovala vláda nebo demokraticky zvolení zástupci občanů v Parlamentu, po Šiškovi na MPSV je najednou vše jinak. Privatizace jedné ze základních funkcí státu změnila role i poměr sil mezi veřejným a soukromým.
A jestliže premiér Nečas na kongresu ODS pod tlakem volebního debaklu v krajských a senátních volbách zaútočil na sKartu a navrhl změny v tomto projektu, musel se po návratu do Prahy nejprve pěkně zeptat generálního ředitele České spořitelny, co na to říká a jestli s tím vůbec bude soukromá banka, vlastněná už pár let rakouským kapitálem, souhlasit. Na následné společné tiskové konferenci pak hrál prim nikým nevolený generální ředitel.
Ve skutečnosti docela velké ponížení pro předsedu vlády. Bylo by to přiznání bezmoci jakékoliv vlády, ve kterékoliv zemi. Ale Nečase není proč, na rozdíl od vystresovaných klientů sKarty, litovat. Byla to jeho vláda, která tento podezřelý projekt, privatizující část výkonu doposud výhradní státní funkce, umožnila. Petr Nečas byl také členem vlády, která se pokusila za ministra Julínka převést veřejnoprávní zdravotní pojišťovny na akciové společnosti, které se pak měly privatizovat. ODS prosazuje prodeje či pronájmy nemocnic. Byl to Nečas, který souhlasil s tím, aby ministr Drábek privatizoval i velký úsek činností úřadů práce. Nečas prosazuje privatizaci části státních penzí.
Myslím, že na tento aspekt projektů typu sKarty se ve veřejné debatě zapomíná. Privatizace funkcí státu, které prosazuje ODS a TOP 09, znamená nejen riziko zhoršení kvality a dostupnosti veřejných služeb, ale také postupně a nevratně zmenšuje tu část veřejného prostoru, kterou lze ovlivňovat na základě demokratických procesů a demokratických voleb. Zmenšováním státu a privatizací jeho funkcí se v prostředí globalizace současně vyprazdňuje demokracie a marginalizuje význam voleb pro podobu společnosti, pro každodenní životní podmínky občanů.
Ponížení Petra Nečase, který musel díky Drábkově smlouvě na sKarty s prosíkem za Českou spořitelnou, je současně hanbou všech, kdo tuto situaci v rámci realizace svého politického programu umožnili. A velkým mementem pro všechny, kdo si naopak myslí, že podobných základních funkcí by se demokratický stát v Evropě nikdy vzdávat neměl.
A mimochodem, z právní analýzy ČSSD vyplývá, že stále žádný zákon ani jiný právní předpis v České republice nestanoví, resp. nedovoluje:
a) aby vydávání a provozování karty, jejímž prostřednictvím jsou vypláceny dávky státní sociální podpory a jiné druhy sociálních dávek poskytovaných státem, mohlo MPSV svěřit soukromému subjektu, a
b) aby údaje obsažené v JISPSV mohly být spravovány někým jiným než Českou správou sociálního zabezpečení a aby se s nimi mohly seznamovat jiné osoby než zaměstnanci úřadů veřejné správy, které jsou uvedeny v § 4a odst. 2 až 4 zákona č. 73/2011 Sb.