Pokročilá myšlenková bída české pravice se projevuje i v tom, že si symbolicky vybrala právě ty nejchudší za hřiště, na kterém rozehrává rituální souboj, kdo je v naší zemi ten nejpravicovější. Zatímco TOP 09 trvá na tom, že sociální dávky patří jen těm, kdo se pro ně dokážou dobelhat k bankomatu s sKartou v ruce, ODS se vrátila k šílenému nápadu Ivany Řápkové, který už jednou Senát na poslední chvíli odvrátil, že chudákům je třeba sebrat i to poslední, pokud po tom natáhne ruce soukromý exekutor. Zdá se, že obě strany už odepsaly voliče blíže středu politického spektra a perou se jen o ty, kterým arogantní pohrdání lidskými právy vyhovuje. A míří tedy politicky někam, kde většinou loví své příznivce extremisté a fašisté.

Na nejnovější návrh ODS, aby byla možná exekuce dávek životního minima, upozorňuje Lukáš Bek na serveru Týden.cz. Zaznamenává i úvahu místopředsedy poslaneckého klubu ODS Jana Bureše, že dlužníci se pak budou chovat odpovědněji. Jak vypadá odpovědné chování člověka zcela bez prostředků, který se musí živit jen tím, co někde – v lepším případě – najde, to už Bureš nevysvětlil. Z jeho slov však lze vyčíst, že nejde ani tak o službu věřitelům, kteří dostanou zlomek toho, co exekutor, ale o potrestání dlužníků. Když už těm lidem nemáme co sebrat, měli by aspoň pořádně trpět.

Stačí se však podívat, jak snadno se člověk dostane do maléru, jehož výsledkem je milion exekucí ročně. Třeba když pracuje za minimální mzdu 8 tisíc korun měsíčně hrubého (která za rozpočtově odpovědných vlád pravice nevzrostla ani o korunu). Zkusil někdo z „odpovědných“ z takových peněz žít? A teď si představte člověka, kterého zaměstnavatel přinutí za stejné peníze sestoupit do švarcsystému, a pak ho v libovolném okamžiku vyhodí bez výpovědní lhůty, protože jde přece o živnostníka. Než takový nešťastník najde jinou práci, vyhledá lichváře, který vyzkouší jeho odpovědnost právní kličkou bleším písmem uprostřed štosu papírů. Podepsal? Máme ho. Teprve pak nastane příležitost pro „právo“, a to už je samozřejmě v rukou exekutora.

ČSSD zásadně nesouhlasí s tímto nejnovějším plánem ODS, už proto, že má zbavit dlužníky sebemenší šance na obnovu schopnosti splácet. Nelze připustit praktiky novodobých otrokářů. Nelze sebrat dávku, jejíž název životní minimum, jasně sděluje, že jde o nejnižší hranici nákladů, ze které je ještě možné žít. Ponechejme stranou, zda je to v realitě dnešních cen opravdu možné (i když je to zatraceně podstatná otázka), ale trvejme na tom, že žádná rozumná společnost nenechá část obyvatel bez sebemenšího legálního příjmu. Naštěstí je toto právo chráněno i ústavou, konkrétně Listinou základních práv a svobod, která v článku 30, odst. 2 uvádí, že „každý, kdo je v hmotné nouzi, má právo na takovou pomoc, která je nezbytná pro zajištění základních životních podmínek“. Společností garantované životní minimum je ekonomicky vyjádřenou hranicí zachování elementární lidské důstojnosti. A jako takovou je nutno ji hájit.

ODS, která navrhuje zabavit veškerý příjem dlužníka už ale neříká, jakou mu navrhuje alternativu k přežití. Zda má při současné rekordní nezaměstnanosti a nedostatku prostředků na veřejně prospěšné práce raději umřít hladem, nebo začít krást. Právě vzestup bezdomovectví a kriminality by byl nejrychlejším a nejviditelnějším důsledkem zavedení tohoto bezcitného opatření.

Špatná hospodářská politika vlády Petra Nečase prohloubila pokles české ekonomiky, rekordně zvýšila nezaměstnanosti a zhoršila životní situaci většiny občanů, kteří se i díky tomu častěji propadají do dluhové pasti. Sebrat lidem v těžké životní situaci poslední peníze na jídlo a holé přežití je lidsky zcela nepřijatelné a potvrzuje sociální necitlivost a aroganci politiků současné ODS. Bylo by opravdu smutné, kdyby chtěla právě v tomto oboru vyniknout. Větší pozornost si zaslouží aktivní politika zaměstnanosti pro ohrožené skupiny, sociální bydlení ( tím nemyslím podnikavce v nevyhovujících ale předražených privátních ubytovnách), vymýcení lichvy a náprava exekuční džungle.