Proč "neporcovat medvěda"?
Nejprve chci uklidnit všechny přátele životního prostředí a ochránce zvířat, řeč bude o státním rozpočtu, rozhodně ne o skutečných medvědech.
Poslanecký klub ČSSD v současné době vede dosti složitou debatu o tom, zda se při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2008 zúčastnit schvalování desítek či možná stovek individuálních investičních dotací na nejrůznější veřejně prospěšné projekty v regionech, či zda tuto letitou a zavedenou praxi při dalším jednání o rozpočtu odmítnout. Pro tento každoroční proces se v poslední době mediálně vžilo pojmenování „ porcování medvěda“. Nemohu předjímat, jak nakonec dopadne hlasování poslanců ČSSD na jednání klubu příští úterý ( den po té se pak odehraje i klíčové jednání rozpočtového výboru), přesto si myslím, že existují dobré důvody proto, aby se poslanci ČSSD tohoto procesu neúčastnili.
Především veřejná (i mediální) diskuse o tzv. porcování medvěda zcela spolehlivě odvádí pozornost od skutečných problémů návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 2008. Rozpočet šetří na investicích do budoucnosti, podsekává výdaje na vědu a výzkum, krátí dotace vysokým školám a navrhuje pokles reálných mezd učitelů. Návrh rozpočtu nedostatečně valorizuje důchody, krátí podporu drobným podnikatelům i podpory na bytovou výstavbu. O tom všem se ale nikde pořádně nedozvíte, veškerý prostor zabírá debata o individuálních investičních dotacích, prosazovaných poslanci na základě celé řady ( jistě oprávněných) požadavků obcí, krajů či různých organizací. Jen rozpočtový výbor obdržel v minulých měsících více než 1200 nejrůznějších žádostí. Tzv. porcování medvěda přitom ve skutečnosti zasahuje jen minimální část rozpočtu. Celkové navržené výdaje státu pro rok 2008 činí 1,1 bilionu korun, individuální návrhy by přerozdělily maximálně cca 0,2 až 0,5 procenta této částky. Jsem přesvědčen o tom, že vynechání této diskuse by vytvořilo na jednotlivých klubech, výborech, plénu Poslanecké sněmovny i v médiích dostatečný veřejný prostor k debatě o skutečných silných a slabých stránkách vládního návrhu rozpočtu. Jako opoziční poslanec bych si to přirozeně velmi přál. Pokud nebude veřejná debata o přípravě rozpočtu redukována jen na nejrůznější více či méně uštěpačné komentáře k „porcování medvěda“, pomůže to i kvalitě a vážnosti celého rozpočtového procesu a možná i pověsti Poslanecké sněmovny jako celku.
Druhým novým argumentem proti je fakt, že Poslanecká sněmovna nedávno schválila novelu zákona o rozpočtovém určení daní pro obce a města, tzv. RUD. Pro tento návrh hlasovala jak koalice, tak i celá opozice. To se u mnoha vládních návrhů nestává. Takto mimořádné politické shody bylo dosaženo zejména proto, že novela zvýší příjmy obcí a měst o 4,5 miliardy korun. Novela RUD tedy může řadě obcí a měst kompenzovat případné neposkytnutí individuálních dotací ze státního rozpočtu v roce 2008. Jistou perspektivní možnost kompenzace mohou představovat i některé operační programy z fondů EU (bohužel mají velké zpoždění).
A do třetice, možná by bylo užitečnější peníze, určené na individuální investiční dotace věnovat raději na nějakou skutečně důležitou výdajovou prioritu, kde peníze v návrhu rozpočtu prokazatelně chybí. Třeba na vyšší platy ve školství.
Pro jednotlivé poslance (nejen ČSSD) rozhodování o tom, zda „porcovat či neporcovat medvěda“ nebude vůbec jednoduchou záležitostí. Představitelé samospráv, občanských sdružení i voliči tak nějak přirozeně očekávají, že poslanci z jejich volebních obvodů budou pomáhat i při řešení jednotlivých velmi konkrétních problémů. Ať už je to havarijní stav školní budovy, nebo třeba stavba kanalizace, domova důchodců nebo čističky. Na každého poslance (i senátora) je v tomto směru vytvářen i odpovídající veřejný tlak. Prosazování takových návrhů prostřednictvím změn zákona o státním rozpočtu je pro řadu obcí či měst často poslední možností, jak nějaký takový vážný problém vyřešit. Pokud tedy dojde ke změně a tato praxe bude v letošním roce při schvalování zákona o státním rozpočtu opuštěna, nebude to rozhodně přijato pouze pozitivně. Například Svaz měst a obcí sice oficiálně poslanecké individuální investiční návrhy ze státního rozpočtu odmítá, na druhou stranu naprostou většinu žadatelů, kteří se písemně obrací na Rozpočtový výbor, tvoří právě města a obce, od těch nejmenších až po města statutární.
Přesto se domnívám, že je dostatek argumentů, proč tentokrát „medvěda neporcovat“.