Jestliže jsou dnes orgány činné v trestním řízení ( společnou péčí pánů Čunka, Pospíšila, Langra a paní Vesecké) do značné míry paralyzovány ztrátou loajality policistů a státních zástupců k celému systému a hromadnými odchody kvalifikovaných lidí, totéž hrozí zcela akutně při výběru daní a cel. Současná vláda nejprve naordinovala ženám a mužům, kteří zajišťují příjmy státu, krajů a obcí , tříletý pokles jejich reálných platů. To jistě nikoho z nich nepotěší. Ale bude hůř. Nyní se vláda chystá provést sérii chaotických a nepřipravených změn, které mohou otevřít dveře miliardovým daňovým únikům. Zdá se, že ministr financí Kalousek jedná v zájmu šedé ekonomiky.

Na dlažbě se má ocitnout 3,5 tisíce zaměstnanců celní správy. Té celní správy, která ačkoli prodělala ihned po vstupu do EU silnou personální redukci (v letech 2003-2005 odešlo cca 2000 celníků), dokázala výrazně přitvrdit v boji s daňovými podvody a získala tím pro státní rozpočet miliardy korun navíc. Celníci se v minulých letech začali intenzivně objevovat na tržištích, zabavovali padělky a pirátské nosiče CD a DVD, díky nově zavedenému kolkování lihovin potlačili černý obchod s lihem, zlikvidovali řadu ilegálních továren na výrobu cigaret, zabavili velké množství drog, bojovali s ilegálními dovozy odpadů. Po letech planých slibů to byli celníci, kteří začali vážit a pokutovat přetížené kamiony na našich dálnicích. Stát ve všech těchto oblastech dokázal, že umí s šedou ekonomikou bojovat, že si dokáže vůči nepoctivcům vynutit dodržování pravidel. V zájmu všech těch, kdo podnikají fér, platí daně a respektují zákony republiky. To vše se nyní může díky připravené redukci celní správy ocitnout v troskách. Tuzemská celní správa přitom není žádný zkostnatělý moloch, s klienty komunikuje elektronicky, je plně zapojena do evropských a mezinárodních struktur a je na poměry státní správy věkově docela mladá. Celníci zkrátka patří mezi (doposud!) konsolidované a vysoce profesionální složky státní správy s dobrým technickým vybavením. A možná právě proto se stali tolik nepohodlnými.

Mezi celníky a pracovníky finančních úřadů se dnes vypráví neveselý vtip o tom, jak se ministr Kalousek chystá podruhé „zhasnout“. To první „velké zhasnutí“ si ještě lidé pamatují, proběhlo v polovině devadesátých let a týkalo se nejen privatizace, ale i třeba lehkých topných olejů, rumové aféry nebo „povolování“ obchodů duty free v pohraničí. A to se ještě ve státní správě ani mezi občany či podnikateli příliš neví o tom, že se mají též rušit či měnit na pobočky finanční úřady ve 107 městech.

Vláda zkrátka s vaničkou tzv. úspor vylévá i dítě. Neuvážené snižování daní pro podniky a nejvyšší příjmové kategorie roztočilo spirálu škrtů, které brzy ohrozí základní funkce státu i v tak klíčové oblasti, jako je výběr daní. To vše doprovází arogance ( v té myslím bezkonkurenčně vede Tomáš Julínek) a absence dialogu, nejen s lidmi, kterých se mají nedomyšlené reformy, škrty a propouštění týkat, ale chybí i jakákoliv komunikace s opozicí.

Myslím, že nelze jen přihlížet tomu, jak Langer, Pospíšil, Kalousek či Julínek nevratně ničí schopnost státu a veřejného sektoru zajišťovat občanům spravedlnost, základní jistoty a kvalitní veřejné služby. Hlasování o důvěře vládě je více než namístě. I kvůli oněm třem tisícovkám lidí, kteří budou přinuceni svléci si celnickou uniformu. Ačkoliv ví, že je to v rozporu se zájmem státu i daňového poplatníka.