Na první pohled to sice ještě není úplně patrné, ale největším rizikem pro budoucí stabilitu našich veřejných rozpočtů je současný ministr Tomáš Julínek a jeho plán na privatizaci zdravotních pojišťoven.

Ministr Julínek se již nechal slyšet, že má v plánu převést stávající veřejnoprávní zdravotní pojišťovny na komerční akciovou bázi a že nevylučuje i budoucí prodej části jejich akcií soukromým investorům. Nechci nyní vést polemiky o tom, zda je správné, aby povinnou zdravotní daň vybíraly a spravovaly soukromé subjekty ( osobně si myslím že ne). Chci se zaměřit na jiný, rizikovější aspekt Julínkova reformního plánu. Není to totiž nic nového. Na Slovensku už ze zdravotních pojišťoven akciovky mají a přináší to nové, netušené možnosti. Nikoliv pro pacienty, jak se původně za Mikuláše Dzurindy slibovalo, ale především pro zahraniční investory, důkladně chráněné příslušnými mezinárodními smlouvami o podpoře a ochraně investic.

Slovenská vláda Roberta Fica nedávno prosadila novelu zákona o zdravotních pojišťovnách, v níž nařídila zdravotním pojišťovnám , aby zisk z veřejného zdravotního pojišťění vrátili zpět do zdravotního systému. Poprvé k tomu má dojít v roce 2009. Jedná se tedy o zákonné regulační opatření, kterým se slovenská vláda snaží snížit zisky akcionářů pojišťoven ve prospěch stability systému zdravotního pojištění. Ale protože tamní zdravotní pojišťovny již mají formu akciových společností a také zahraniční akcionáře, na slovenskou vládu se řítí vlna arbitráží. K žalobě se chystá holandský akcionář pojišťovny Důvěra, rakouský akcionář pojišťovny Apollo a také kyperský vlastník Evropské zdravotní pojišťovny. A jak to ve světe mezinárodních arbitráží chodí, nebudou to spory o drobné. Například akcionář z Důvěry požaduje po vládě 15 miliard slovenských korun.

V našem současném systému správy zdravotního pojištění, který má od počátku devadesátých let veřejnoprávní charakter, zatím taková rizika nehrozí. Vláda má dokonce pravomoc procentuálně omezit náklady zdravotních pojišťoven, které mohou legálně vynaložit na svoji činnost ( platy, marketing) a na správu pojištění. Mimo tyto limity není možné prostředky ze zdravotní daně odčerpávat mimo systém poskytování zdravotní péče.

Pokud ministr zdravotnictví Julínek uspěje se svým nebezpečným plánem na privatizaci zdravotních pojišťoven, bude vše jinak. Budeme se moci konečně vydat slovenskou cestou. A až se pak jednou nějaká příští vláda pokusí omezit odliv peněz ze zdravotnictví prostřednictvím veřejné regulace, ocitneme se ve stejné situaci, jako dnešní vláda v Bratislavě. Na minovém poli mezinárodních arbitráží. Pak nezbude, než s láskou vzpomenout na reformátora Tomáše Julínka. Opravdu nevím, kde mu v té době bude konec, jsem si ale jist, že dodatečné náklady v řádu desítek miliard korun po něm jeho nástupce nikdy nevymůže.

Nebylo by skutečně lepší se poučit, a hloupě neopakovat slovenské chyby s privatizací zdravotních pojišťoven?