Mirek Topolánek v pátek 19. prosince prohrál v Poslanecké sněmovně dvě důležitá hlasování. Ještě žádný předseda vlády se ve věci zahraničního působení našich jednotek nedostal do tak slabé a trapné situace. Vláda navíc prohrála i hlasování o tzv. vlajkovou loď svých reforem, Julínkovy poplatky ve zdravotnictví. Hlasování Senátu nemusí být z pohledu úplného zrušení poplatků vůbec beznadějné. Před několika dny se totiž ukázalo, že ODS již Senát plně nekontroluje, když nedokázala zamítnout zákon ČSSD o záchraně Úrazové nemocnice v Brně. A tak možná nezastaví ani konec asociálního Julínkova experimentu. ČSSD tak splní svůj závazek, který dala v krajských a senátních volbách.

Znovu se potvrdilo, že Topolánkova vláda je vládou menšinovou. Mirek Topolánek však tuto skutečnost stále ignoruje a není schopen se s opozicí dohodnout vůbec na ničem. Byla to ČSSD, která vládě nabídla dohodu o výkonu předsednictví v EU. Vláda dodnes nebyla schopna jednání dovést do konce. Byla to ČSSD, která nabídla možnost vyměnit s koalicí zrušení poplatků za časově omezené a početně redukované působení našich jednotek v Afghánistánu. Ani této dohody však Topolánek nebyl v reálném čase schopen a raději hájil Julínkovu poraženou politiku. Nutně tedy následovala koaliční hlasovací havárie. Topolánek nemá nejmenší právo obviňovat ČSSD z problémů, které s našimi zahraničními jednotkami možná nastanou. Výraz vláda je od slova vládnout. On efektivního vládnutí není schopen. Nemá ani 101 spolehlivých poslanců. Z vojáků se bohužel nyní stali rukojmí jeho neschopnosti.

Mirek Topolánek byl zatím vždy o jeden hlas úspěšný, dokud se mu dařilo nakupovat přeběhlíky. Touto univerzální metodou opakovaně nahrazoval potřebu nějaké, byť jen minimální, dohody s opozicí. Poslanečtí zběhové už ale v posledních dnech došli. A koalice má problém i s vlastními poslanci.

Vůbec to vypadá, že premiér se nyní rozhodl všechny problémy jen valit před sebou a spoléhat se na to, že věc nějak dopadne. Sliboval změny ve vládě, ale žádné neudělal. Partnerům v EU přislíbil ratifikaci Lisabonské smlouvy do konce roku 2008 a nyní jen krčí rameny. Tomu, že má potřebné hlasy na schválení radaru USA už po pátku nevěří vůbec nikdo.

Takto se ale vládnout nedá. Situace vlády je příliš beznadějná na to, abychom si mohli dovolit takto pasivního premiéra. A nějakou dlouhou vládní agónii. Navíc s nebezpečným hospodářským poklesem za dveřmi.

Je čas dohodnout se na předčasných volbách spolu s volbami do evropského parlamentu v červnu 2009, nebo nejpozději na podzim příštího roku.