Problémy, které zažívá světová ekonomika, přinesly prudké snížení světových cen ropy. To se vzápětí projevilo uživatelsky velmi příjemným zlevněním nafty a benzínu. Už to skoro začínalo vypadat, že bychom mohli mít levnější plyn, ale nově eskalované Rusko-Ukrajinské spory naráz udělaly z plynu velmi vzácné zboží. Svým způsobem bychom měli být Rusku a Ukrajině vděční za včasné varování. Díky nim jasně vidíme, jak moc jsme zranitelní. Jasně se ukázalo, že nám hrozí reálná nebezpečí, kterým bychom také nemuseli být schopni v budoucnu účinně čelit.

Je zřejmé, že Rusové budou muset plyn brzy pustit, nejde jen o diplomatický tlak, také jim samotným hrozí velké ekonomické škody. Ale ukázalo se, že během příhodně mrazivé zimy stačí otočit kohoutkem jen na několik dnů a neštěstí ve střední a jihovýchodní Evropě je hotovo.

Skutečným politickým paradoxem je pak fakt, že v rámci plynové krize Rusko potrestalo nejvíce země, které tradičně či trvale usilují o velmi dobré vztahy s Moskvou – Srbsko, Slovensko, Bulharsko. Velmi pěkný komentář k tomu nedávno napsal Peter Weiss do Práva.

V současné situaci vidím naléhavou výzvu pro celou naši politickou scénu. Pojďme společně, bez předsudků a politikaření, urychleně připravit aktualizovanou energetickou koncepci České republiky a tu pak neprodleně realizujme. Na stole dnes máme poměrně kvalitní materiály: Státní energetickou koncepci ČR, schválenou vládou vedenou ČSSD již v roce 2004 a výsledky práce komise vedené Václavem Pačesem. Pokud kdokoli další předloží k diskuzi srovnatelně kvalitní a seriózní materiál, bude to jen dobře.

Ačkoli vláda a opozice na sebe právě intenzívně střílí ve všech směrech ( to ale patří k demokracii), téma energetické bezpečnosti je věc, na níž by se mohly ČSSD a ODS dohodnout.

Vím, že pro velkou část ODS je Lisabonská smlouva nepřijatelným pokrokem ve vývoji evropské integrace, ale právě krize jako tato ukázaly, jak moc potřebuje Evropa lepší systém zastupování navenek a profesionální organizaci diplomacie společně sdílených zájmů.

Naše země si nemůže dovolit, aby její politická reprezentace v této oblasti přešlapovala na místě. Doufám, že vládní strany v sobě najdou dost odpovědnosti a výzvu k jednání přijmou. Je nejvyšší čas přestat o energetické bezpečnosti naší země mluvit a začít s přípravou nových energetických zdrojů ( kompromisu by měli být schopni i Zelení) a alternativních přepravních cest.

Myslím si, že potmě bychom se pak už domlouvali těžko.