Podle MF Dnes zvažuje údajně české ministerstvo financí tzv. daňovou amnestii. Tedy plán, jak odpustit část plnění daňové povinnosti ( např. penále) těm poplatníkům, kteří do České republiky přesunou prostředky, které doposud před svými správci daně ukrývali v zahraničí (například v zemích, populárně označovaných jako daňové ráje). Jsem přesvědčen, že to není vůbec dobrý nápad. Hlavní důvody jsou následující:

1) Každý takový mimořádný krok představuje vážný morální hazard státu. Bude jako nespravedlivý vnímán těmi, kdo své peníze nikde neukrývali a daně v minulých letech poctivě platili. Naopak, poskytne výhodu těm, kdo české daňové zákony obcházeli a porušovali. Pokud dojde na amnestii, vytvoří se do budoucna očekávání, že stát takovou akci ještě někdy zopakuje. To může mít z dlouhodobého hlediska špatný vliv na morálku plátců daní.

2) Rozpočtový efekt je v ČR velmi sporný a obtížně měřitelný. Přitom právě dodatečnými rozpočtovými příjmy tento svůj návrh MF údajně obhajuje. Ministr Eduard Janota hovoří o tom, že chce studovat italský model amnestie. Ale! Například nominální sazba zdanění firem (DPPO) se v naší zemi pohybovala v letech 2006-2010 na úrovni 24-19%. Dnes je efektivní míra zdanění firem v ČR ( po započtení všech možností redukovat základ daně) někde kolem 13% ( v roce 2006 to bylo cca 17%). Je tedy nižší než na Slovensku a patří k vůbec nejnižším v rámci EU. V Itálii je podle údajů portálu Businessinfo.cz nominální sazba DPPO na úrovni 33%. I když řada zemí ( včetně Řecka) v posledních letech snižovala sazby DPPO, přesun firem do daňových rájů to nenarušilo. Státy ale přišly o miliardy eur daňových příjmů, které nyní chybí ( Řecko postupně snižuje sazbu DPPO u akciových společností z 25% v roce 2007 na 20% v roce 2014, jeho rozpočtové problémy není jistě nutno připomínat)

3) Pokud jde o boj s konkurencí tzv. daňových rájů, bude tento krok plácnutím do vody. Daňovým rájům nemohou vyspělé země dlouhodobě konkurovat. Daňové ráje totiž nabízí především rozsáhlou anonymitu a velmi nízké firemní daně. Kdyby je chtěla naše země napodobit, vedlo by to k rozpočtovému kolapsu a naprosté ztrátě kreditu a spolupráce v rámci EU. Daňové ráje je nutno postupně zrušit. Začít musí EU nekompromisním tlakem na jejich postupné informační otevírání tak, aby členským zemím poskytovaly obvyklý rozsah informací, potřebných pro národní daňové správy. Firmy sídlící v tzv. daňových rájích lze také znevýhodnit ( v rámci společných pravidel EU) v rámci přístupu k veřejným prostředkům, či speciálně zdanit finanční toky, které do nich tečou na základě ekonomické aktivity, vyvíjené v zemích EU.


4) Pokud jde o amnestii, naštěstí jde zatím pouze o záměr. MF ještě nepotvrdilo, že vládě navrhne vydat se italskou ( či jinou) cestou. V každém případě bude nutná změna zákona, definitivně tedy rozhodne až Poslanecká sněmovna, zvolená v květnových volbách. Doufám, že ministerstvo financí zváží všechna rizika a od tohoto plánu upustí. Jsem rád, že podobný názor vyjádřili i experti ODS.