Naše zdravotnictví je stále ve stínu neblahého dědictví bývalého ministra a neúnavného privatizátora Tomáše Julínka a jeho pohrobků na ministerstvu zdravotnictví. Svědčí o tom případ nejnovějšího pokusu o tunelování VZP a také podezřelá privatizace tkáňové banky ve FN Brno. Oba tyto příběhy mají jedno společné – jde o další příklad opravdu nestydatého rozkrádání veřejného zdravotnictví. A oba jsou smutným dokladem toho, co všechno je u nás možné.


Příběh první – jak se dobře přiživit na VZP

Všeobecná zdravotní pojišťovna je relativně úspěšná při vymáhání nedoplatků na zdravotním pojištění. Vymůže zpravidla 97% předepsaného pojistného a platí si pro tento účel aparát vlastních zaměstnanců. Nyní se překvapivě rozhodla najmout poradce na vymáhání pohledávek. Poradce však má být placen měsíčním paušálem, který nebude vůbec závislý na jeho úspěšnosti. Za čtyři roky tak může získat 430 milionů korun! Takové pohádkové paušální smlouvy dostávají právní kanceláře jen v amerických filmech nebo v naší VZP. Ale pozor, uspět ve VZP můžete, jen pokud máte přátele na správných místech. Výhercem této smlouvy snů se má stát právní kancelář, v níž má podíl bývalý ministr Pavel Němec, jenž proslul svými diskrétními službami pro Topolánkovu vládu a justiční mafii.

Předsedou správní rady VZP je pan Marek Šnajdr, náměstek na ministerstvu zdravotnictví z doby Topolánkovy vlády a čelný kandidát ODS pro květnové volby.

VZP zažívá propad příjmů, krátí dotace regionálním nemocnicím, ale 450 milionů pro přátele Mirka Topolánka se jak vidno najde vždycky, i kdyby na léčbu rakoviny v onkologických centrech nebylo. A ono skoro není…

Co na to říkají zástupci státu a pojištěnců ve správní a dozorčí radě VZP? Neslyším žádné protesty. A přitom ve zdravotnictví chybí peníze, kam se podíváte.



Příběh druhý – podivná privatizace tkáňové banky ve FN Brno

Tkáňová banka funguje v Brně od roku 1952, ukládá buněčné a tkáňové transplantáty a připravuje většinu tkáňových transplantátů, používaných v tuzemských nemocnicích. Nyní vyšlo najevo, že Topolánkova vláda tuto činnost v tichosti zprivatizovala.

Rozhodla o tom na jaře 1989, několik dnů před svým koncem. Jakým způsobem byl vybrán privátní partner, nikdo neví. Ministryně Filipiová si to už nepamatuje. Komu tato společnost patří, nikdo neví. Majitel je utajen, sídlí na Kypru. Ví se ale, že v této společnosti figuruje bývalý náměstek z ministerstva zdravotnictví Heller. Stát prý ušetří peníze. Ale je to opravdu pravda? Existuje nějaká veřejně přístupná studie, která to dokládá? Jak je možné, že Topolánkova vláda privatizovala činnosti státních fakultních nemocnic, které mají garantovat superspecializovanou zdravotní péči?

Kterým kamarádům Topolánek a Julínek touto formou pomohli k trvalému obchodu, financovanému ze systému všeobecného zdravotního pojištění? Možná se to jednou dozvíme. Třeba až nový privátní majitel zvýší veřejným pojišťovnám ceny za služby tkáňové banky. Dotovat ze svého je jistě nebude.