První úspěch v regulaci hazardu
Poslední změna loterijního zákona byla přijata v roce 1998. Od té doby se zejména provozovatelům dařilo bránit jakékoliv změně pravidel pro legální hazard. Mám s tím osobní zkušenost. V roce 2005 jsem jako ministr financí předložil prostřednictvím vlády Jiřího Paroubka novelu loterijního zákona, obsahově téměř shodnou s tím, co bylo nakonec přijato tuto středu. Během let 2005-2006 se nikdy nedostala ani do fáze prvního čtení. Celkem šestkrát se vždy objevil nějaký poslanec, který úspěšně navrhl vyřazení novely z programu příslušné schůze Poslanecké sněmovny. Tyto návrhy, jež byly předkládány v zájmu hazardního průmyslu, pravidelně podporoval zejména poslanecký klub ODS ve spolupráci s jednotlivci z klubů KSČM a KDU-ČSL.
Topolánkova vláda neučinila v oblasti regulace hazardu nic. V roce 2009 jsme proto s kolegy poslanci z ČSSD a KSČM připravili vlastní stručnou novelu loterijního zákona, která se soustředila na hlavní problémy, které v současné regulaci existují a inspirovala se návrhem soc.dem. vlády z roku 2005.
Tím prvním problémem je současná omezená možnost obcí hazard regulovat. Obce vůbec nemají možnost ovlivňovat herny, založené na nových technologiích, které v době novely zákona v roce 1998 ještě neexistovaly. Jde například o tzv. videoterminály. Navrhli jsme tedy, aby obce mohly vyhláškou regulovat všechny typy hazardu. A aby ministerstvo financí nemohlo povolovat umisťování výherních hracích přístrojů v rozporu s takovou obecní vyhláškou.
Druhý problém, který jsme navrhli řešit, se týká použití tzv. výtěžku z hazardních her. Výtěžek je zákonem stanovená část příjmu, kterou musí podnikatelé v hazardu odvádět na veřejně prospěšné účely. Zákon z roku 1998 ale nestanovil přesná pravidla, ani povinnost zveřejňovat subjekty, kterým je výtěžek odváděn. V praxi tak docházelo k celé řadě případů, jež připomínaly „malou domů“. Provozovatelé zakládali „vlastní“ nadace, obecně prospěšné společnosti a občanská sdružení, kam posílali výtěžek. Formálně tedy splnili zákonnou povinnost, ale ve skutečnosti si zachovali nad použitím těchto prostředků plnou kontrolu. Zveřejnění účelu, na který byl výtěžek použit, nebylo bez souhlasu provozovatele možné. Veřejná kontrola byla zcela znemožněna. V naší novele jsme navrhli stanovit pravidla, jež by vyloučila střet zájmů, zajistila skutečné použití výtěžku pro veřejně prospěšné účely, a zakotvila povinnost zveřejnit použití každé koruny výtěžku.
Ve středu tohoto týdne jsme o naší novele hlasovali ve třetím čtení. Ještě v této fázi se provozovatelé hazardu pokusili novelu zastavit. Prostřednictvím poslanců ODS navrhli vrácení k projednání do rozpočtového výboru. Prakticky by to znamenalo konec naděje na schválení zákona ještě do voleb. Tento návrh ODS naštěstí neprošel. Ale jasně ukázal, že je úplně jedno, zda v čele této strany stojí Topolánek nebo Nečas. V každém případě je zájem provozovatelů hazardu pro ODS důležitější, než veřejný zájem na jeho přísnější regulaci.
Novela schválená Poslaneckou sněmovnou neřeší všechny problémy regulace hazardních her. K tomu může přispět až nový loterijní zákon, který je připravován ( bohužel již příliš dlouho) na ministerstvu financí. Znamená však důležitý pokrok, první vítězství na dlouhé cestě k nastavení standardních podmínek, obvyklých ve vyspělých zemích Evropy. Teď bude důležité sledovat projednání zákona v Senátu. Pokud Senát novelu vetuje či vrátí s pozměňujícími návrhy, může ji ještě Poslanecká sněmovna projednat na připravované schůzi 18. května.