Stojíme v historicky největší krizi zájmu o povolání učitele. Ministerstvo školství od ředitelů škol zjistilo, že jim ve školách chybí 11 tisíc kvalifikovaných učitelů. Je pravděpodobné, že ani slibované zvýšení mzdy o 10 % zásadně situaci nezmění. Cest k učitelství ale existuje mnohem více, jen je v Česku zatím nikdo neměl odvahu prošlapat. Nyní by se to mohlo změnit a situace si to více než žádá.

Na situaci s chybějícími učiteli se ukazuje jeden dlouhodobý problém Česka. Státu chybí přesné a aktuální informace o dění ve vzdělávacím systému, takže jen obtížně dělá to, co je ve vyspělém zahraničí běžné: politiku rozhodnutí státu založenou na datech. Nemáme centrální registr učitelů, nevíme přesně, kolik učitelů po absolvování fakult vzdělávajících učitele nastupuje učit do škol, kolik jich po pár letech odchází a kolik zůstává. A to se nebavíme o kvalitativních datech, tedy například o tom, z jakých konkrétních důvodů učitelé odcházejí, nebo naopak, co by potenciální zájemce mohlo k učitelství přilákat. Nějaké výzkumy tohoto charakteru z akademické sféry sice přicházejí, není jich ale mnoho.

S problémem nedostatku učitelů jsme došli do kritické situace, která již nemá rychlé a dostatečně jednoduché řešení. A jelikož stát přesně neví, jaké důvody by mohly učitele ve školství udržet, soustředí se především na jednu kartu – snaží se zvýšit platové podmínky. To je samozřejmě v dlouhodobě hanebně podfinancované profesi klíčové, přesto to nemusí být dostačující.

V novele zákona o pedagogických pracovnících MŠMT navrhuje, že po tři roky dovolí učit nekvalifikovaným vysokoškolákům. V současné krizové situaci asi nic jiného nezbývá, přesto nelze hovořit o dobrém řešení. Jednoduchá řešení již byla vypotřebována a ta komplikovanější prostě vyžadují mnohem více promyšleného úsilí, na více frontách a především po delší dobu. Jenže ve školách chybějí učitelé dnes.

Způsobů, jak získat nové učitele existuje ale mnohem více. Dokonce existují takové, které nesnižují laťku kvality vzdělání učitelů. Přesto zatím stály stranou pozornosti. Přitom by umožnily relativně rychle, v řádu cca dvou let, získat nové kvalifikované učitele.

V neziskové organizaci Učiteli naživo jsme minulý rok analyzovali dostupná data o absolventech a zjistili veřejně málo známou skutečnost. Z přibližně sedmi tisíc lidí, kteří každý rok získají učitelskou kvalifikaci se k ní celá třetina dostává prostřednictvím tzv. pedagogického minima, resp. doplňkového pedagogického studia – DPS. Získání učitelské způsobilosti tímto studiem v oblasti pedagogických věd je určeno zejm. pro absolventy magisterských programů, čili vysokoškoláky, kteří se v různé fázi své kariéry rozhodnou učit.

Učitel naživo inicioval výzkum a ve spolupráci se STEM zveřejnil v začátkem roku 2019 data z výzkumu mezi vysokoškoláky, ze kterých vyplývá, že tři procenta z nich (cca 30 tisíc) mají o kariéru učitele vážný zájem a dalších 8 % (cca 80 tisíc lidí) by za určitých okolností změnu profese směrem k učitelství zvažovalo. Potenciálních zájemců o učitelství vlastně není zase tak málo.

Zdá se tedy, že spousta zájemců jde k učitelství cestou DPS, se kterou stát dříve počítal jako s pouhou alternativou. Až překvapující na tom může být, že zatímco učitelství na fakultách vzdělávajících učitele je zdarma, za studium DPS musí zájemci platit. Studium trvá minimálně 250 hodin a jeho cena se nejčastěji pohybuje mezi 15 a 25 tisíci korunami, což při nízkých platech učitelů rozhodně není zanedbatelné. DPS lze získat kvalifikaci pro výuku na 2. stupni ZŠ a na SŠ, nikoli ovšem na 1. stupni ZŠ.

Existují ale i další cesty, jen je v Česku zatím nikdo neprošlapal. Jednou z takových cest může být tzv. konsekutivní model. V zahraničí poměrně častý způsob umožňuje absolventům bakalářských oborů, které mají svůj předobraz ve vyučovacích předmětech na základní či střední škole absolvovat dvouleté magisterské studium, které se primárně zaměřuje na pedagogicko-psychologickou přípravu, oborovou didaktiku a samozřejmě pedagogickou praxi. Do studia tudíž nastupují odborně zdatní vysokoškoláci, kteří se dva roky připravují na práci s dětmi, tedy na to, jak své odborné zkušenosti co nejlépe předávat žákům. V Česku zatím takový model v učitelství nikdo neakreditoval. Současné studijní programy využívají souběžný studijní model, kdy studenti rozvíjejí jak svoji odbornost v oboru (např. matematiku, přírodopis, digitální technologie…), tak také odbornost v pedagogicko-psychologických disciplínách souběžně. Nejdříve v bakalářském a následně i v magisterském studiu.

A pak tu je ještě jedna další cesta, která se zdá být možná pro současnou situaci ve školách ještě více relevantní. Fakultám vzdělávajícím učitele je často vytýkán přílišný akcent na odbornou složku studia učitelství, tedy na aprobaci učitelů na úkor malého důrazu na profesní dovednosti, které na učitele ve školách čekají. Jedná se zejména o dovednost individualizovat výuku pro každého žáka podle jeho potřeb, reflektovat vlastní výuku, poskytovat dětem formativní zpětnou vazbu, spolupracovat s ostatními učiteli, řešit běžné kázeňské problémy dětí… Jenže podle dostupných výzkumů jsou právě toto dovednosti, které absolventům v praxi škol nejvíce chybí. Všechny dosud akreditované vzdělávací programy učitelství jsou akademického charakteru, zatímco profesní model zatím v Česku nemáme. A to i přesto, že jej vysokoškolský zákon umožňuje.

Výhodou všech tří popisovaných způsobů získání učitelské kvalifikace – tedy DPS, konsekutivní a profesní model – je to, že mají potenciál oslovit různé skupiny lidí, kteří by rádi učili, ale z nějakého důvodu jim současná tradiční příprava učitelství nevyhovuje. Právě širší nabídka a vyšší prostupnost při vstupu do profese je jedním z doporučení, které experti vzdělávací politice navrhují.

Univerzita Pardubice vytvořila ve spolupráci s Učitelem naživo nový vzdělávací program, který je kombinací posledních dvou zmíněných cest. Jedná se o univerzitní profesně zaměřené studium realizované konsekutivním modelem, orientované na přímou práci s žáky, určené pro absolventy bakalářských programů. Přes půl roku již žádost o akreditaci leží na MŠMT, které v roli regulátora učitelského povolání zvažuje jeho schválení. Nezbývá než doufat, že ministerstvo bude mít dost odvahy prolomit tradici a zvolit novou cestu. V současné krizové situaci moc jiných řešení nemá. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že to může být cesta efektivní a zároveň kvalitní.

Odkazy na související data:
• Infografika Cesty k získání učitelské kvalifikace
• Přes 30 tisíc vysokoškoláků do 50 let bez pedagogického vzdělání vážně zvažuje kariéru učitele


Ondřej Neumajer

Autor se zabývá problematikou využívání digitálních technologií ve vzdělávání, vzdělávacími inovacemi a vzdělávací politikou, pracuje pro neziskovou organizaci Učitel naživo.